Počteníčko

Jsem ráda, že jste se proklikali až sem. Najdete tady zajímavé články a různé informace, které Vás obohatí nebo třeba pomohou vykročit tím správným směrem. Uvařte si tedy kávičku nebo čaj a udělejte si chvilku jen pro sebe. Těším se na Vaše další náměty :) - MAYA

EXISTUJE PRAVÁ LÁSKA?

 

Otázkou mezilidských vztahů se dnes zaobírá mnoho lidí, stále hledáme odpověď, jak harmonicky vycházet s našimi nejbližšími, jak řešit problémy a neshody bez konfliktů.

MUŽ ANEBO ŽENA?

Není náhodou, jestli se člověk narodí jako žena nebo muž. Tato inkarnace v mužském nebo ženském těle je výsledkem dávného prvotního rozhodnutí duchovního zárodku, kdy vstupoval za svým duchovním sebeuvědoměním a růstem do hmotných úrovní a přiklonil se buď k aktivnějšímu - mužskému - působení, anebo k pasivnějšímu - ženskému.

HLEDÁNÍ ŽIVOTNÍHO PARTNERA

První kroky mladého člověka při hledání životního partnera, kdy touží najít svou druhou polovičku, jsou velice důležité. Pokud v sobě žena pěstuje aktivní prvky působení, které se projeví např. dobrou organizační schopností, průrazností a schopností řešit situace vyžadující aktivní mužský přístup či má schopnost prosadit se v čistě mužských profesích, pravděpodobně si nevědomě vybere partnera, který bude zřejmě jemnějšího charakteru projevujícím se spíše ženským způsobem chování a přístupem k životu.

Pokud toužíme po opravdové harmonii, po vztahu, který by nám přinesl pravé doplnění, a hledáme v druhém člověku vlastnosti, které nám chybí, avšak zároveň hledáme někoho, kdo je s námi v určitém směru stejnorodý, například může jít o podmínky výchovy v dětství, úroveň vzdělání, pohled na život, životní hodnoty, chápání různých životních souvislostí stejným způsobem, máme předpoklad vytvořit manželství, které bude působit jako jednotný celek, se širokou působnotí, a bude pomáhat dvěma lidem vzájemně se podporovat v tom, co je u jednoho rozvinuté silněji a u druhého méně, a naopak.

PŘITAHUJEME SI K SOBĚ TAKOVÉ PARTNERY, JAK JSME SAMI NALADĚNÍ

Základem pro šťastný život v partnerství je ochota pracovat na sobě samém, zušlechťovat se k vnitřní harmonii a kráse, rozdávat radost a Lásku, toužit pomáhat druhým... Člověk s takovými myšlenkami se dostane do vnitřního naladění, ve kterém si najde úplně jiného partnera, než kdyby mu nezáleželo na rozvoji vlastní osobnosti a upřednostňoval by pouze konzumní způsob života, pozlátka a v partnerství by chtěl získat pouze výhody a pohodlí.

PRAVÁ LÁSKA NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S TĚLEM

Pravá Láska je citová, duševní. Znamená milovat "obsah" druhého, jeho vnitřek, jeho energii. V současné době je ale v celé společnosti v tomto směru obrovský problém, který nevede k poznávání lidského nitra, ale mylně a s přeceňováním propaguje důležitost lidského zevnějšku, "nádoby" - lidského těla. Partner vždy vycítí, když něco není v pořádku, když je milován pouze pro své tělo a ne kvůli tomu, jaký je. O to víc se potom snaží udržet svou nádobu - tělo - všemi možnými a nepřirozenými způsoby mladou. Tyto způsoby zkrášlování jsou však pouze dočasné, člověk stejně najde brzy na svém těle další a další chybu, a tímto upínáním se na fyzický zevnějšek v konečném důsledku naprosto zanedbává to nejdůležitější - rozvoj svých vnitřních vlastností, schopností, svých morálních hodnot. Sebehezčí nádoba takto může zůstat úplně prázdná.

HONBA ZA VĚČNÝM MLÁDÍM

Bohužel si dnes málokdo uvědomí, jak velkou moc mají média a žádný medializovaný jednotlivec se nezamyslí nad tím, co předává druhým, kteří se na něj dívají jako na nějakou "ikonu". Lidé jsou dnes schopni vynaložit spoustu peněz na nepřirozenou úpravu zevnějšku, dokáží si nechat voperovat do svého těla různé umělé implantáty a ještě se tím pyšnit a ukazovat se. To přináší ale člověku další a další nejistotu a pochybnost o sobě samém. Přitom je přirozené, že lidské tělo s přibývajícím věkem stárne. Dnes má mnoho lidi problém přijmout tento přirozený proces, přijmout role odpovídající věku a snaží se být "věčně mladí" za každou cenu, až někdy působí odstrašujícím dojmem.

Příroda nám ale neustále ukazuje, jak máme žít. Buk bude vždycky bukem, bříza zůstane břízou. A i když člověk změní svůj zevnějšek a snaží se navenek vypadat jako někdo jiný či jinak, neoklame tím ani sebe, ani druhé, a nezamaskuje své nitro.

Dnešní člověk už není schopný milovat bez touhy vlastnit. Nechce vytvářet společné vyzařování pro vzájemnou radost. Často chce pouze získat výhody a pohodlnější život sám pro sebe, aniž by on musel něco měnit.

JAK VYTVOŘIT KRÁSNÝ PARTNERSKÝ VZTAH?

Už v myšlenkách si můžeme začít vytvářet krásný vztah, protože právě myšlenkami si v životě vytváříme předobrazy o tom, co bychom si v životě přáli a čeho bychom chtěli dosáhnout. Pokud se dostatečně dlouho zaobíráme nějakou myšlenkou, začneme postupně o jejím obsahu hovořit, a nakonec se ji snažíme uskutečnit na základě vzájemných souvislostí: myšlenka - slovo - čin.

Pokud si žena přeje najít toho pravého "rytíře na bílém koni", musí pochopit a uvědomit si, že nejprve je třeba pracovat na sobě samé. Musí ze sebe vytvořit půvabnou, jemnou "princeznu" s ušlechtilými vlastnostmi, které její okolí povznesou. Jen tak si může přitáhnout ten pravý doplněk. V opačném případě, zvláště bude-li klást důraz jen na svůj zevnějšek a oblékat se v trendu dnešní doby "oblečená-neoblečená", může zažít ještě mnohá zklamání, aniž by pochopila, proč se to děje.

Podaří-li se nám v sobě rozvinout vnímání vnitřního hlasu, bude nám moci ukazovat pravou Lásku, která se projevuje tím, že v člověku procitnou pravé, vznešené ideály. Ten, kdo opravdu miluje, už nemysllí jenom na sebe, ale touží druhému darovat to nejlepší. Chtěl by mu doslova "snést modré z nebe", nosit ho na rukách. Spolu s tím v něm procitne ta nejněžnější ohleduplnost. A protože druhého miluje, dokáže z Lásky k němu zbavit se všech svých chyb jen proto, aby druhého nezranil. Kdo tohle nedokáže, ve skutečnosti nemiluje...

Manželství má být tou pravou vzájemnou pomocí na cestě ke Světle. A jestliže se potom do takového manželství narodí děti, mohou přinést rodině jen požehnání... O tom, jak ušlechtilá Duše bude přitáhnuta do tělíčka budoucího děťátka, rozhoduje především žena-matka, která lidskou Duši přivází na Svět, podle toho, kam se v období těhotenství a očekávání přírůstku ve svých myšlenkách a citovém životě napojovala. Je proto nesmírně důležité, po čem těhotná žena touží, co cítí, na co myslí, ale také s kým se setkává. Jen tam, kde byl příchod děťátka spojený s čistou, ušlechtilou Láskou dvou partnerů, můžeme vskutku hovořit o "neposkvrněném početí".

Každý člověk je individualita. Ve vztazích si má každý ponechat svoji vlastní osobnost i svobodnou vůli, ale zároveň by se měl s druhými lidmi naučit souznít jako barvy duhy, které se navzájem prolínají. Každý z nás ví, jak dokáže být duha nádherná. Díváme se na ni tak rádi, a přitom nás ani nenapadne, že podobnou harmonii můžeme vytvářet i my s druhými lidmi. Bohužel, často se nedokážeme vzájemně tolerovat, snášet a podporovat tak, aby každý z nás přispěl svou jedinečností k dokonalosti celku.

Když v životě něco pokazíme nebo se nám rozpadne vztah, vždycky máme možnost začít znovu. I když to potom můžeme vypadat těžší, protože jsme poznamenaní bolestí z minulosti, křivdami a nedůvěrou, neschopností odpustit a opět důvěřovat, věřit, vždy máme naději a příležitost využít vnitřní sílu k přežití, poučit se z chyb a vydat se změnou k lepším zítřkům.

Pokud partner prožívá těžké chvíle, můžeme mu pomoci vroucí modlitbou, která je živá a vytryskne z hloubky našeho citu.

Zdroj: časopis Pre-Slovensko

přeložila a doplnila: ANDREA MAYA

ENERGIE INTIMNÍHO SPOJENÍ

 

Představte si, co by se asi stalo, kdyby pověřili náhodně vybraného chodce z ulice, aby řídil jadernou elektrárnu. Je zřejmé, že dříve či později by musel zapříčinit katastrofu, protože díky absolutní nevědomosti v této oblasti by nedokázal zvládnout obrovskou energii, uvolňující se v jádru atomu..

Něco podobného prožívá v určitém období vývoje každý z nás, ve chvíli, kdy se musí vyrovnat s téměř stejně intenzivní intimní energií, aktivující se v době dospívání. A tato energie je skutečně ohromně silná a velmi ovlivňuje celý náš život, a nevědomé anebo lehkomyslné podceňování jejích účinků musí lidem zákonitě přinášet pouze nepříjemnosti a nejednou i životní tragédie.

Pro každého z nás a zvláště pro mladou generaci se proto stává přímo životně nevyhnutelné uvědomění, které lidem umožní vyrovnat se s energií intimního spojení v souladu se Zákonitostmi Stvoření, protože pouze toto uvědomění jim může přinést štěstí a radost namísto smutku a neštěstí.

V čem tedy spočívá cesta k jejímu ovládnutí? Je až zarážející, jak je to jednoduché a nevyžaduje to žádné rozsáhlé vědomosti, jaké jsou například potřebné při zvládnutí energie atomu. Rozhodným činitelem, díky kterému budete svým "pánem" a tedy i "pánem" nad energií intimního spojení, a tedy klíčem, kterým se otevírají všechny brány k vítězství pravého já... , je naše mysl!!!

Jak to funguje v praxi? Člověk, který je schopen trvale udržovat lidsky plnohodnotnou, vysokou úroveň čistoty a ušlechtilosti vlastních myšlenek, je touto čistotou postavený na vysoký stupeň pravého lidství. Uvědomuje si skutečný význam, smysl a účel všeho, co ho obklopuje, získá nevyhnutelný nadhled nad situacemi a událostmi, který mu umožní je ovládat a nebýt jimi ovládaný. Boj s nesprávným, nečistým a zvrhlým je schopný vítězně vybojovat už na úrovni svého přemýšlení a cítění, a to tím, že vše neplnohodnotné ostražitě okamžitě odsouvá bokem, neboť do chrámu jeho nitra mají volnou cestu pouze věci dobré, čisté a ušlechtilé. Tímto způsobem potom dokáže ovládnout i energii intimního spojením, která je způsobem jeho myšlení nasměřována pouze na čisté, zdravé a přirozené cesty, na kterých nikdy nezpůsobí škodu druhému, ani sám sobě, ale prožívá štěstí a radost.

Vzájemná provázanost vztahu mezi ušlechtilostí mysli a intimní energií, kterou dokážeme ovládat my, nikoli ona nás, se dá přirovnat ke vztahu mezi krotitelem a dravou zvěří. Pokud je krotitel rázný a zvíře cítí jeho převahu, poslouchá ho a podrobí se mu. Pokud by však zvíře vycítilo jeho nejistotu či váhání, začne ho ohrožovat, napadat a může mu způsobit velice vážné zranění. Jestliže si tedy naše mysl podrží odpovědnou míru čistoty, dokážeme mít odstup od této energie a ovládat ji. Dojde-li ale k nedostatečné sebedisciplíně v přemýšlení či ke zdálnlivě nevinnému myšlenkovému pohrávání si, energie intimního spojení, která dokáže být opravdu energií nespoutanou, se při chvilkové nepozornosti vrhne na naši mysl a ovládne ji jako zvíře, vrhající se na člověka, vyciťující jeho slabost.

Je třeba zdůraznit, že v bdělosti nad čistotou mysli a našim vnímáním můžeme najít cestu k osvobození se od jakýchkoliv závislostí - ať už jde o alkohol, cigarety, drogy, intimní závislosti nebo lpění na čemkoliv. Pokud dokážeme nad neustálým nutkáním k opětovnému sklouznutí do starého návyku zvítězit už ve svém nitru a nepřipustit si ani tu nejmenší myšlenku na něj, jeho fyzický, vnější projev vyschne a uhyne jako nezalévaný květ v květináči.

Vraťme se ale zpátky a vysvětleme si, jak se projevuje a jaké následky přináší nezvládání a nevyrovnání se lidí s intimní energií. Každodenní život okolo nás nám poskytuje nepřeberné množství příležitostí pozorovat to, protože bohužel rozhovory, činy, chování a samozřejmě i myšlení většiny současné populace je obrazem lidsky nedůstojného, fatálního nezvládání této energie. Je velmi smutné vidět na každém kroku, jak se tento dar, který měli lidé důstojným způsobem ovládat a on ji měl sloužit, stal naopak jejich prokletím a oni jeho otroky...

Všechno samozřejmě začíná v mysli. Vě věku probouzení se energie intimního spojení dochází hlavně z nevědomosti a z neznalosti její síly a dalekosáhlého vlivu na naše myšlení pod zhoubným vlivem okolí, kamarádů, knih, filmů a časopisů na první pohled k neškodným, avšak ve skutečnosti nečistým myšlenkovým kombinacím. Ty velmi rychle překročí jistou, přesně stanovenou hranici ušlechtilosti a čistoty mysli člověka, i když se ještě do té doby choval správně a čistě přemýšlel. Dalo by se to připodobnit k lehkomyslnému otvírání brány všemožné okolní špíně a nízkosti, která následně jako kalný příval zaplaví mysl, nechráněnou bdělostí, a ovládne jí. Mladý člověk se potom z nevědomosti a z nedostatku sebedisciplíny v myšlení a ovládání se dostane pod vliv různých nízkých projevů energie intimního spojení, které ho ponižují a zotročují, a se kterými si už nedokáže poradit.

Jak se potom tento člověka nedůstojný stav projevuje navenek? Podíváme-li se na svět mužů, je v tomto směru již velmi otrávený, a projevuje se nejednou situacemi hraničícími až se zvrhlostí. O zotročení dnešních mužů, můžeme dokonce mluvit přímo o destrukci jejich mysli vlastním intimním pudem, svědčí jejich slova, zájmy a činy. Každodenní realita, a třeba jen krátký, náhodně vyslechnutý rozhovor dvou mužů, bude pro mnohé dostatečným svědectvím úpadku, který nepotřebuje snad ani další komentář.

A jak jsou na tom dnešní ženy? Jako citlivější bytosti dokáží velice dobře vnímat nízké zájmy mužů, kteří v nich vidí především objekt jejich smyslné žádostivé touhy. Ale namísto toho, aby si z úcty k vlastní důstojnosti udržovaly zachováním ušlechtilosti myšlení odstup od okolní nízkosti, chovají se naopak a vychází jí všemožně vstříc. Ptáte se jak? Jistě není třeba hovořit o případech, zacházejících do extrémů, ale uvědomme si zdánlivě nevinnou věc, které v trestuhodné povrchnosti podléhá převážná většina současných žen, a tou je jejich vztah k módě. Ta je v poslední době cíleně navrhovaná tak, aby co nejprovokativnějším způsobem odhalovala ženské tělo a vystavovala ho na odiv mužským pohledům. A tomuto nestydatému obnažování těla se ochotně a bez námitek podvoluje takměř celá ženská populace. Následný pudem zakalený nízký zájem mužů potom lichotí jejich marnivosti a sebevědomí, přičemž si neuvědomují, že ve skutečnosti jde o pošpinění a výsměch pravé ženské důstojnosti. Co je však ještě smutnější: Ženy si neuvědomují, jak ve skutečnosti nečisté a zvrácené myšlenky mužů, které tímto chováním na sebe přitahují, na nich jemně hmotně ulpívají a špiní ženu jako slizké bahno, kterého se tak lehko nezbaví, a které nejenže pomalu ovlivňuje jejich nitro a způsobuje ještě větší mravní úpadek, ale negativně ovlivňuje i jejich vlastní osud, například v tom, co prožívají v partnerských svazcích a jak necitlivě se k nim muži vlastně chovají...

Ani zde nemusíme chodit pro důkazy daleko. Stačí se projít po ulici především v letních měsících a budeme žasnout, co uvidíme. Vyzývavé oblečení, které bylo před pár desetiletími výsadou nevěstek, se stává v současnosti běžným módním trendem. Známé osobnosti se předhání v tom, kdo bude mít na sobě vyzývavější róbu či účes, a často se snaží svým skandálním, povětšinou naprosto nevhodným chováním, na sebe upoutat pozornost. Jistě je nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, co předávají lidem, protože jako medializované persony mají možnost mít na ostatní lidi vliv. Podobné chování však není žádným vyzdvihováním ženské krásy a přitažlivosti moderní ženy, ale pouze ubohým a žalostným svědectvím odchýlení se lidstva od morálních hodnot a kritérií, které jsou Zákony Stvoření kladené na bytost, zvanou člověk. Bohužel celospolečenské akceptování podobných výstředností strhává národy i celou civilizaci někam hluboku dolů, kde se do popředí lidí dostávají často jen zvrácené pudy. Člověk zapomíná na své nitro, na kterém by měl pracovat a které by měl zušlechťovat, a namísto toho pěstuje jen krásu svého zevnějšku, k čemuž jsou často používany naprosto nepřirozené prostředky a zásahy. To není ale žádný pokrok, jak by se nám mnozí snažili namluvit, ale posun zpět na nižší vývojové stupeň lidstva. A toto kráčení zpět v oblasti morální na jedné straně a technickým pokrokem na straně druhé vytváří stále širší, ničím nepřekonatelnou propast, do které se budou muset zřítit všichni jednotlivci i celé národy, které se včas nevzpamatují a neudělají ve svém životě změny.

Proto jako fanfára, jako nádherný akord, schopný rozezvučet v lidech to nejkrásnější, nejčistší a nejušlechtilejší zní celým Stvořením volání: Udržujte krb svých myšlenek čistý, pak budete šťastní.

Zdroj: časopis Pre-Slovensko, M.Šupa

www.pre-slovensko.sk

- přeložila a doplnila ANDREA MAYA

O POKŘIVENÉM VZTAHU K PRÁCI

 

Cit a rozum. Co je víc? Co by mělo být v hierarchii lidského žebříčku hodnot na prvním a co až na druhém místě? Každý z nás by měl naslouchat svému srdci a zvážit, co je důležité a co nikoli. Bohužel se v dnešní době klade důraz spíše na rozum a tím se ztrácí jedna z nejdůležitějších hodnot, pramenící z citu – lidskost…

Motto:“ Lidé, kteří tvrdí, že něco hodnotného není možné, by neměli překážet těm, kteří se o to pokoušejí.“

- Lincoln -

Pod vlivem rozumových rozhodnutí došlo v průběhu času ke zdeformování a pokřivení základních pojmů, které tak dostaly díky tomu úplně jiný význam, než by měly podle Zákona Stvoření mít. Můžete si říc, že jde o malichernosti, ale pokud je něco pokřivené či zdeformované, přinese to ještě větší pokřivenost, nesmysly a nakonec pád… Stejně jako když se staví dům a udělá se chyba v základech, čím vyšší bude, tím více se budou zdi třást, pokud nedojde k nápravě, stavba se zřítí.

Podívejme se právě na pojem „práce“ dvěma způsoby: skrze cit a rozumově.

PRACOVAT znamená ve skutečnosti DÁVAT. Dávat něco ze sebe, čím přispějeme podle svých schopností a předpokladů k harmonickému chodu celé společnosti. Ušlechtilým motivem k práci je být UŽITEČNÝ A PROSPĚŠNÝ CELKU. A pokud se v práci skutečně zohlední naše schopnosti, stane se potom i formou naší seberealizace. Hlavní motivací k práci je tedy dávání, které má spolu s dáváním ostatních lidí směřovat ke společnému cíli: k blahu, spokojenosti, ke štěstí a k růstu celé společnosti!

Bohužel se však ušlechtilost výše uvedených motivací byla chladným rozumem strhnuta na dno propasti. Současný člověk vidí v práci už jenom způsob a možnost JAK ZÍSKAT PENÍZE. Málokomu jde o dobro celku a každý usiluje především o svůj prospěch. Prvotní pojem dávání byl takto překroucen na braní. Říkáte si, že do práce chodit musíte, jak byste jinak uživili rodinu a jak byste si mohli nakoupit věci, které „potřebujete“ a že je nutný, aby prostě práce byla hotová a je jedno, jak se na ní díváme. Je vhodné si uvědmit, že díky konzumnímu způsobu života, který napadl naši společnost jako virus, si nakupujeme věci, které vůbec nepotřebujeme, nebo které již dokonce doma v jiném provedení máme!!! Díky špatnému hospodaření s penězmi navíc často jde člověk od výplaty k výplaty a do práce chodí naštvaný, unavený z pocitu že musí… Člověk pak dělá práci, které ho vlastně vůbec nebaví, nenaplňuje a ještě k tomu v n stráví mnoho a mnoho času, který by měl využít jinak.

Podívejme se nyní na příklad lékaře, který si své povolání vybral z hlubokého vnitřního přesvědčení pomáhat nemocným a trpícím. Jeho vnitřní postoj se zákonitě projeví tím nejlepším způsobem i navenek v jeho přístupu k pacientům!

Na druhé straně máme lékaře, kterého k výběru tohoto povolání vedl názor, že jde o slušně placenou práci a především o určité výsostní postavení ve společnosti, kdy bude uznáván a obdivován. Práci nebude dělat z lásky k lidem ani z radosti z vykonané práce, ale pro peníze a společenskou prestiž!

Stejně pokřivený vztah k práci, kdy práce slouží jen jako prostředek k výdělku peněz, najdeme však i v mnoha dalších povoláních. Tak třeba zemědělství dnes už také spíše bere, než dává. Ve slepé snaze po co největším zisku jsou do rostlin a zvířat bezohledně aplikovaná velká množství chemických přípravků a preparátů, hormonů i antibiotik, podporujících enormní výnosnost a velikost plodů a rychlý biologický růst. Nikoho nezajímá, že všechna chemie nakonec skončí v tělech spotřebitelů, a to se může dříve či později odrazit na jejich zdravotním stavu. Dnes jsou v obchodech samozřejmostí krásné dokonalé stejně veliké plody ovoce i zeleniny a nejdůležitější při jejich prodeji/nákupu je spíše jejich velikost a vzhled, který byl stejně dosažen především přísunem dusíkatých hnojiv. Rostlinám není dopřána přirozená a vyvážená minerální výživa, a proto velký a jednostranně rychlený produkt, obsahuje bohužel už jen velmi málo cenných látek, jako jsou minerály a vitaminy.

A to nemluvíme ani o antibiotikách přidávaných chovným zvířatům na urychlení růstu nebo uměle vyvinutých krmivech, které mají stejný cíl. Nehumánní chov drůbeže je alarmující, neboť stráví celý život v malých klíckách o rozměru několika centimentrů při umělém osvětlení, kdy nevědí, kdy je ráno, kdy je noc, natož jaké je roční období. Je samozřejmé, že slepice nesou mnohem méně v zimě, než v létě, ale umělým prostředím jsou nosnice tak zmatené, že snáší a snáší… A otázkou zůstává, co vlastně nakonec jíme. Utrpení zvířat, která jsou převážená v horku po celé Evropě, jen aby se na nich vydělalo, je též na pováženou. Jakoby ta daná země neměla dost svých zvířat z domácích chovů.

Pokřivení pojmu PRÁCE má negativní vliv i ve výrobních odvětvích. Až do takzvané průmyslové revoluce můžeme pozorovat jistou míru harmonie a přirozenosti. Výroba byla zabezpečována řemeslnickými cechy. Každý mistr svého řemesla vyráběl své produkty sám (!), případně s pomocí tovaryšů. Krejčí šil šaty, obuvník boty, stolař vyráběl nábytek, kovář zase výrobky ze železa. Lidé mohli nalézt ve své práci seberealizaci, mohli s citovým zaujetím vyrábět každý jednotlivý výrobek od začátku až do konce. Hotový produkt byl potom jejich vlastním osobitým dílem. I ta nejmenší věc sloužila k nějakému účelu, byla zhotovená rukou osobnosti.

Bohužel se začaly hledat cesty, jak vydělat více a jak si vše zjednodušit. Kvůli většímu zisku došlo k racionalizaci práce, tedy ke vzniku manufaktury – pásové výroby. Krejčí už nešil šaty, ani obuvník boty. Dělník v továrně vyráběl už jen část výrobku či jednotlivý úkon z celého výrobního procesu. Člověk se stal součástí strojové výroby.

Vyrábělo se a vydělávalo stále víc, ale nikdo už nemohl výrobek nazvat svým vlastním dílem. Hotový výrobek začal být dílem všech a zároveň nikoho… Byl neosobní, chladný, vytvořený bez citu neradostným strojovým tempem… Svědčí o tom sklady enormních zásob nejrůznějších výrobků po celé Zemi, které bohužel vypovídají o neuvěřitelném plýtvání, nevážení si věcí, pozměněných lidských hodnotách a drancování surovin naší planety. Za zdánlivý dostatek všeho platíme tu nejvyšší daň – ztrátou lidské důstojnosti.

Z jedinečných, individuálních bytostí se vytvořila velká mašinérie bez osobnosti a individuality. Často slýcháme, že nějakému živočišnému druhu hrozí vyhynutí, požadujeme nové ochranné zákony a přírodní rezervace. Ale zatím nikdo nežádal ochranu osobnosti člověka. Lidské individualitě a osobnosti hrozí vyhubení! Byznys a hmotný dostatek je mottem dne. Celý život je pouze obchodem a obětí je člověk… Už nemají vládnout žádné city, touha po pravém, krásném a dobrém, ale pouze peníze a dostatečně velký kapitál.

To všechno, o čem jsme doposud psali však nepředstavuje ještě konečnou hranici. Dychtivost po penězích nemá hranic! Jestliže práce už není zdrojem radostného dávání a seberealizace, ale pouhou honbou za ziskem, někteří morálně pokřivení lidé si uvědomili, že peníze se nakonec dají získat i bez práce. Tak začalo být aktuální získat co nejvíce peněz jakýmkoli způsobem, aby člověk naplnil svou mamonskou touhu po hmotě a materiálný, objevily se nejrůznější podvody, vyděračství, zločinnost, teror i války. Pokud to takto půjde dál, důsledky budou zničující. A přitom na začátku všeho stál jen špatně rozumem pochopený pojem práce.

Říká se, že z malých příčin jsou velké důsledky, a právě tato doba, je důsledkem všech malých příčin. Jestliže si však přejeme udělat zásadní změnu a rozhodující přítrž v jednání do této doby, musíme se vrátit k jádru, tedy k příčině, ze které vše vzniklo. Je třeba změnit svůj postoj k práci, ale také téměř ke všem pojmům současného života. Musíme se na ně podívat s citem, ne rozumem, který dokáže za pomocí slov mnohé „okecat a vysvětlit tak, jak se to komu hodí“, abychom pochopili pravý význam Zákonů Stvoření. Pouze to zaručí správný vývoj, každý by měl začít sám u sebe a své rodiny. Vše ostatní vede dříve či později k utrpení, nemocem a nakonec k úplné zkáze. Člověk by si měl také uvědomit, zda dělá práci, která ho opravdu baví a naplňuje a zda jí neobětuje příliš času i sebe samého. V dnešní době se stalo běžné dojíždět velmi daleko za prací kvůli vyššímu výdělku, ale je to na úkor času, na úkor rodiny a mezilidských vztahů. Nechme promluvit více naše Srdce na cestách našeho života, aby všechna naše snažení a rozhodnutí mohla směřovat pouze ke štěstí, spokojenosti a Světlu.

- přeložila ANDREA MAYA-
Zdroj: Časopis Prebúdzajúce sa Slovensko
Časopis Prebúdzajúce sa Slovensko

KAŽDÝ ČLOVĚK JE JEDINEČNÁ BYTOST

 

V běžné komunikaci mezi lidmi dochází dnes velice často k rozdílnému chápání významu jednotlivých slov. Ponechme stranou příčiny, které k tomu vedou. Není třeba se "chytat za slovíčka", zaměříme svou pozornost spíše na slovo jedinečnost.

Často se slovo jedinečnost zaměňuje se slovy, kterými se snažíme vyjádřit něčí mimořádnou hodnotu nebo někoho pro určitou vlastnost vyzdvihnout. Běžně se používá ve významech nadhodnocení, pokud se určitá osoba něčím vymyká nad běžný rámec či pro určitou vlastnost, schopnost. Tato jedinečnost je ale iluzí, protože každý se řídí vlastním hodnotovým řebříčkem a každý z nás prožívá stejné situace rozdílně a i stejná slovo rozvibrují každého úplně jinak.

Jedinečnost nespočívá v jednotlivosti, ale vyplývá z celku. Pouze člověk vyzdvihuje to, co více vystoupilo před jeho krátkozrakým, rozumem řízeným pohledem. Význam slova jedinečný hovoří o všeobecných rozdílech jednotlivců a týká se všech lidí. Nevyzdvihuje a nepřipisuje zvláštní význam jen jediné vlastnosti či schopnosti, ale bere každého člověka jako celek s jeho mimořádnými schopnostmi, které ho více zviditelňují. Ukazuje na jeho osobitost, svéráznost, svébytnost. Vždy přítomné a přirozené rozdíly mezi lidmi jsou právě v jejich jedinečnosti. Každý z nás je unikát.

Lidská bytost žijící na Zemi funguje tak, že znehodnocuje vjemy přicházející z různých podnětů vnějšího i vnitřního světa, které zpracovává svou emocionální silou, osobností, rozumem na vlastní úrovni duševní zralosti. Takto přijaté a zpracované podněty vysílá zároveň zpátky do okolního světa, promítá a formuje svůj cit, touhu, chtění, myšlenky, hovoří a koná hrubohmotné skutky.

Většina lidí se touto zjevnou skutečností nezaobírá a myslí si (případně nemyslí), že žije správně. Přitom je ale velice důležité si uvědomit, že každý z nás má svůj vnitřní reálný svět. A tento svět se v něm formoval už od útlého dětství prostřednictvím jeho citových zážitků, smyslových podnětů, pocitových vjemů a chápání. Tedy jedinečný vnitřní svět...

Chybou a nedostatkem výchovy doma i ve školách je, že se tomuto důležitému tématu nevěnuje žádná pozornost. A pokud ano, tak pouze v úzce specializovaných skupinách, například při studiu psychologie na vysokých školách, kde ovšem chybí důležitý duchovní aspekt.

Ve školách se při vzdělávání a výchově klade důraz spíše na paměť, která se zatěžuje nepřiměřeným množstvím informací především o minulosti, a nevěnuje se téměř žádná pozornost skutečnému, praktickému umění žít a ani tomu, jak vycházet s ostatními lidmi, natož aby se objevila nějaká výuka zaměřená na život ve dvou, v partnerství a v manželství. Člověk není připraven na funkční a plnohodnotný život, na mezilidské a partnerské vztahy. Právě tato všeobecná nevědomost a nevzdělanost se široce zrcadlí v podobě nedorozumění v mezilidských a partnerských vztazích a v soužití s ostatními lidmi. Povinné hodiny náboženství ve školách mělo svůj velký význam a dobrý vliv právě na tyto oblasti mezilidských vztahů. Kdo si bude přát najít na jakémkoliv náboženství jen to negativní, jistě to najde. Ale člověk by si měl vybírat ze všech směrů to dobré a přínosné, co posílí jeho Duchovní růst.

Mnozí o tom vědí či tuší, ale v běžném životě to téměř nevyužívají. Konají tak, jakoby zákonitost jedinečnosti ani neexistovala. Posuzují, odsuzují, manipulují... Chtějí měnit lidi okolo sebe k obrazu svému, podle vlastních představ a přání. Zlobí se, pokud má někdo jiný názor, který je dokáže mnohokrát i vytočit. Potom se pod vyvolaným tlakem a přemírou hněvu chovají nevhodně. Ubližují a nejsou schopni si přiznat své vlastní chyby a znalosti. Chyby hledají vždy v druhých, nikoli v sobě.

Setrvávat v této nevědomosti či omylu nám umožňuje naše povrchnost. Všichni jsme se naučili pojmenovávat věci a děje ve světě okolo sebe jednotnými názvy, pojmy. Proto nás může svádět i skutečnost naší vnější tělesné podoby. Máme všichni tělo, hlavu, oči uši... a tím přehlížíme to podstatné. Vždy v každém jednotlivci přítomný rozdíl v prožívání všecho, co na něj působí. Když se například řekne: "Viděl jsem krásný dům", každý si představí úplně jiný dům.

Naše jedinečnost je v našich vibracích, energii, v emocionálním potenciálu, kterým je naše podstata - duch, ukrytý v Duši a fyzickém těle. A právě pod vlivem určitého stupně zralosti této vibrace "vidí" naše oči a "slyší" naše uši a reagují tak i naše další smysly. Přicházející citové vlny, myšlenky, slova, která jsme slyšeli či vyřkli, mají v živém pohybu vždy rozdílný náboj a rozvibrují každého jinak, i když jsou navenek stejné. V určité situaci zkrátka bude každý reagovat uvnitř úplně jinak, i když se bude navenek tvářit stejně.

Nenechme se však zmýlit povrchním pohledem při nekoncentrovaném pozorování chování lidí, kteří reagují navenek podobnými reakcemi a gesty při prožívání různých situací. Zdá se nám, že je to stejné. Vždyť smutní lidé pláčou, veselí se smějí, naštvaní křičí atd. Jenomže neviditelné vnitřní pochody jsou u každého jiné. Co naštve jednoho a způsobí mu vnitřní neklid, nechá jiného v nadhledu. To však dokáže vycítit jenom duchovně probuzený člověk. Citlivý, vnímavý člověk je schopný empatie a dokáže se vcítit do Duše druhého, tak mu lépe porozumět a pomoci.

Názorová shoda či podobnost v prožívání citových vjemů lidi sbližuje, přitahuje. Mají pocit, že si rozumí, cítí k sobě vzájemné sympatie. Jenomže po okouzlení sympatiemi mohou narazit, jakmile někdo projeví jiný názor či přání. Avšak i názorové rozdíly jdou důležité, dají se věcně řešit, s nadhledem, bez emocí a bouřlivých výstupů. Tyto rozdíly jsou potřebným stimulem pro duchovní růst, protože mají vliv na dynamiku pohybu, živost a úsilí ve vývoji jednotlivců i celé lidské společnosti.

Učme se proto vnímat a tolerovat lidskou jedinečnost. Buďme otevření a vnímaví k názorům druhých. Mohou být oboustranným přínosem. Aby vše fungovalo, je potřeba ochota a projevený zájem, dobrá vůle, trpělivost a tolerance.

Dopřejme si vzájemné prožívání jedinečnosti. Zvažme dojmy, abychom se vyrovnali unáhlených závěrů a posuzování, protože jsou velkou překážkou harmonického soužití s ostatními lidmi.

Zdroj: časopis Pre-Slovensko

- přeložila a doplnila ANDREA MAYA

ŠKODLIVÁ KOSMETIKA

 

Ženy si dají na obličej díky kosmetice denně zhruba 515 chemikálií

Nová studie ukázala, že ženy pokryjí svůj obličej denně průměrně 515 chemikáliemi, které obsahují krášlící produkty. Některé z nich totiž obsahují desítky různých chemikálií, parfémy jsou pak koktejlem 250 až 400 chemikálií. Některé z nich mohou být navíc pro kůži škodlivé.

Studie společnosti Bionsen přinesla zajímavé výsledky. Ženy prý denně používají zhruba 13 zkrášlovadel včetně parfémů a deodorantů. Naprostá většina z nich v sobě ukrývá prý více než 20 chemikálií, některé dokonce i několik stovek. Některé přídavné složky bývají navíc prý spojované s rakovinou, hormonálními problémy, alergiemi či ekzémy.

Rtěnky obsahují průměrně 33 ingrediencí, tělové krémy 32, řasenka 29 a nejčistším produktem je hydratační krém na ruce obsahující průměrně 11 chemických ingrediencí. 

Třetina mladých žen používá nevhodné produkty

"Zkrášlovací návyky se v posledních desetiletích dramaticky změnily. Z jednoduchého umytí se před začátkem dne se stalo něco velmi extrémního. Nové rádoby zázračné produkty obsahují více chemikálií, aby mohly poskytnout lepší výsledky. To bohužel ale znamená, že je ve větším ohrožení zdraví obrovského množství žen," uvedla Charlotte Smithová z firmy Bionsen pro britský deník Sun.

Již dřívější studie odhalily, že jedna třetina žen mladších 25 let pravidelně používá produkty určené pro ženy starší 40 let. Domnívají se, že tím tak dosáhnou silnějších efektů. Bohužel však jen vystavují svému kůži zbytečnému riziku vzhledem k tomu, že jsou produkty speciálně navrhované pro starší kůži.

Málokdo ví, že kosmetické přípravky obsahují například tyto látky: býčí ejakulát, výtažek ze sklivce oka skotu, výtažek z kohoutího hřebínku apodobně… O tom se však raději kosmetické firmy nezmiňují, protože to nezní příliš lákavě.

Pokud hledáte přírodní kosmetiku, zkuste se podívat na tyto stránky s ajurvédskou kosmetikou na www.tarani.cz nebo přímo do salonu, kde se používá přírodní kosmetika www.salogracie.cz

Zdroj: novinky.cz 
- doplnila ANDREA MAYA