Cesta k ženství

ROZHODNUTÍ

Tento cyklus je na pokračování a rozhodně stojí za to si každý díl přečíst. Doporučuji Vám daný text vytisknout, abyste se do něj mohli kdykoli začíst. Věřím, že Vás příjemně obohatí a přinese do života mnoho dobrého a nového :) MAYA

Rozhodnutí stát se ženou

Mnohé ze čtenářek ao-institutu, které si přečetly některé z přednášek o ženství, jsou plny otázek, jak a proč měnit své jednání, své působení. Jejich otázky zároveň nesou i obavu nemožnosti některé své skutky v tomto drsném světě měnit. Abychom se mohly dobrat odpovědí na všechny tyto otázky, musíme začít od začátku, od prvního stupínku na cestě k pravému ženství.

Tímto základním a prvním stupínkem je nejprve pochopení, proč má žena na této Zemi tak nezastupitelnou a nádhernou úlohu. Z pochopení tohoto stupínku pak může žena vystoupit na druhý, který se vyznačuje touhou tuto úlohu poznávat ve všech maličkostech a zároveň ji s radostným srdcem naplňovat i v tomto drsném světě.

Pojďme tedy k prvnímu stupínku a nechme před svým zrakem plynout obrazy ušlechtilého, pravého ženství. Abychom mohly s jistotou a přesvědčením kráčet k naplnění této úlohy, musíme nejdříve před svým zrakem nechat vyvstat obrazu ideálu, který si postavíme na ten nejvyšší stupeň. Zapomeňme tedy nyní na chvíli, v jaké se zde nacházíme době, a představme si následující obraz.

Nádherným zformováním Pravdy a tím celistvosti je rovnoramenný kříž. Jeho svislé rameno se zachvívá v aktivním mužském působení a jeho vodorovné rameno je působení pečující - svým způsobem pasivní nebo také negativní. Svislé rameno je jako meč směřující k Zemi k přímému, jasnému tvoření a budování, naplněnému všemi ctnostmi rytíře, a vodorovné zde působí jako otevřená náruč plná něžné harmonie a laskavé péče. Doplňuje se zde tedy naprosto zřetelně a přesně vyváženě aktivní a pasivní. Budující mužské a pečující ženské. V této symbióze pak společně tvoří celek. Tedy mužské aktivní nemůže bez žensky pasivního působení vydat všechnu svoji sílu k budování, k přetváření hmoty, k hrdinskému a rytířskému spravedlivému jednání. A ženské pasivní nemůže plně působit bez tohoto čistého jednání mužů, které dává svým působením ženě oporu a zároveň vyvolává v ní novou a novou touhu být ještě čistší a jemnější.

První krok na cestě k napravení nesprávného působení v principu doplňování se aktivního a pasivního však musí udělat právě žena, která je uschopněna přijmout pro nalezení správného postavení posilu shůry. Tuto pak nejen může použít pro své konání, ale zároveň ji může předávat i mužům, aby i oni směli poznat ušlechtilost a krásu. Teprve až se mužů ušlechtilost a krása dotkne skrze ženské působení, teprve pak se v nich mohou všechny rytířské ctnosti rozhořet naplno. A věřte, že sílu k tomu má každá žena. Tato síla je však v tichosti pravého ženství, a ne v hlučném toku mnoha slov.

Působení a úloha ženy je tedy Stvořitelem zformována jako něco nádherného, co ve své něžnosti a křehkosti předává všem obrovskou posilu a sílu, kterou právě díky své křehkosti a něžnosti může přijímat z jemných úrovní nad touto hmotou. Je tedy uzpůsobena k tomu, aby dokázala zachytávat nádhernou posilu z výšin a zakotvovala ji na této Zemi. Je to působení blahodárné a nezastupitelné. Pokud se žena dokáže naladit na tato slova a vytvořit si před svým zrakem obraz nádherného ušlechtilého ženství, které je prozářeno laskavostí, něhou, ušlechtilostí, půvabem, moudrostí, vznešeností a spanilostí, může si v tu chvíli začít vytvářet svůj obraz ideálu, který jí zároveň bude přinášet i posilu, oporu a mnohdy i samotné odpovědi na to, jak se v které chvíli zachovat. Toto vše je obsaženo v široké škále temperamentů, a tudíž i projevy ušlechtilé a něžné budou v sobě nést různé podoby odstupnění. To vše je možné naplnit v každém temperamentu, v každém věku i v každém těle.To vše je možné naplnit v každém temperamentu, v každém věku...

Až budete mít tedy obraz ideálu ženství zakotven v srdci tak pevně a silně, že ani již nebudete moci vidět ženství v jiném zpodobnění, pak teprve se budete blížit k přesvědčení tento svůj obraz ideálu pravého ženství naplňovat bez ohledu na uspořádání naší společnosti, na zakotvené principy současné doby, které se tak mnoho již vzdálily od tohoto nádherného a čistého obrazu. Pak teprve bude vždy před každou takovou ženou stát jedině tento základní a původní princip ženského působení a pryč budou pochybnosti o tom, zda tuto úlohu ženy následovat a hledat s otevřeným zrakem všechny jemné maličkosti pro zušlechťování své osobnosti.

Je tedy potřeba si nejdříve postavit první stupínek jako základ pro následná další konkrétní uchopování všech projevů, které k pravému ženství náleží. Jen v případě, že je tento stupeň pevně vystavěný a čistě a vroucně uchopený v silné touze naplňovat tak nádherné působení, které nám bylo Stvořitelem dáno, až bude její srdce naplněno touhou být tou pečující a ochraňující, láskyplnou, je schopna žena uchopovat a přijímat všechny jednotlivosti, které k ženskému působení patří. Obráceným postupem toho docílit nelze, neboť by to bylo jen prázdné napodobování něčeho, v čem nespatřuje žena ten pravý a správný smysl, ale provádí jen zevní formu ženského působení. Tato forma pak také v sobě nemůže mít potřebnou pravou a čistou sílu a působí nepřesvědčivě jak zpětně na nitro ženy, tak i na její okolí. Také není schopna přijmout další formy spojené s ženským působením a její rozum se zaobírá jen vyvracením toho, proč takto působit v dnešní době nelze.

Jako pomoc k nalezení prvního stupně a pochopení, co znamenají všechny ty ctnosti, o kterých jsme si psaly, jako pomoc k uchopování tohoto obrazu čistým nitrem, je hudba.

Hudba krásná a harmonická. Toto v sobě nesou především skladby klasické vážné hudby, které také byly svými autory přijímány čistým duchem z krásných čistých úrovní. Mají v sobě živoucí náboj a něžný půvab, který otevírá našeho ducha a vede jej k prožívání krásy. Krása je právě dalším důležitým pomocníkem. Avšak musí to být pravá krása, která je neměnná, čistá, ušlechtilá. Tu však je také třeba čistě nalézt a přijmout. Nechat se jí oblažit a posílit. A hlavně ponechat si zdravý náhled na všechny současné trendy, které se snaží lidem předkládat názory na to, co je krásné. Krásu musí každý člověk ve svém nitru prožít jako nádherný, oblažující dotek něčeho až nadpozemského.

Není však pro nalezení, uchopení a upevnění si tohoto prvního stupně třeba stále jen poslouchat hudbu a rozjímat v nicnedělání. Stačí chvilka takového silného prožitku, a již člověk cítí, jak se mu vlévá síla do žil a plný elánu jde vstříc svým povinnostem. Stačí jen tuto hudbu nechat znít svým nitrem, a hned uvidíte, s jakou lehkostí a radostí jde pak překonávání všech překážek. Zpočátku to budou jen malé chvilky, které si v sobě dokáže žena udržet jako naplnění a přesvědčení, ale postupem času se tyto chvilky začnou měnit na chvíle a pak dny. Nelekejte se i v tomto nezdaru. Tato cesta není v dnešní době úplně snadná, ale stojí za to a je třeba o ni usilovat s tím nejnádhernějším předobrazem ideálu před svým zrakem. V momentech, kdy prožijete nádheru a posilu přicházející skrze cesty, které jste mohly svým srdcem otevřít vzhůru, budete tak posíleny, že touha po naplnění vašeho úkolu bude stále silnější, až se stane natolik pevnou a nezlomnou, že bude vám pomáhat k překonávání všech těžkostí.

Ku pomoci nechť vám, milé ženy, je také galerie obrazů o ženách na stránkách ao-institutu, které si v sobě nesou vše to, o čem jsme si dnes psaly.

Dalším stupínkem, který zcela přirozeně vychází z prvního stupně, je odívání. Vnímejte tedy tyto obrazy z galerie žen čistě a nechte je na sebe působit, zachytávejte svým citem správně vše, co budou ve vás vyvolávat. V příštím díle budeme o odívání žen hovořit.

Mnoho krásných inspirací a obrazů vám všem přeje Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

ZNOVUNALEZENÍ STUDU

Jakmile žena dosáhne 1. stupně na cestě k pravému ženství, tedy přesvědčení o tom, že skutečně chce být opravdovou ženou, dostává se k dalšímu stupni na své cestě. Aby mohla usilovat o všechny vznešené ctnosti, které jí teprve dávají sílu pravého ženství, musí nejprve nalézt svůj ztracený stud.

K tomuto stupni dojde jedině tehdy, když si uvědomí ten veliký rozdíl v tom, co znamená člověk jako duchovní bytost, a ne jen ženské či mužské tělo.

V dnešní společnosti je již zcela zničeno vědomí o tom, že naše já je uvnitř hmotného těla, které vidíme a hmatáme. Náš duch se snáší z jemných úrovní, a jak klesá dolů, prochází hutnějšími a hutnějšími světy, ve kterých na sebe obléká vždy další a další záhaly, jež odpovídají hutnějšímu okolí. A tak nakonec se již toto zahalené duchovní jádro, naše duše, vtělí do pozemského těla, které mu poskytuje záhal na této Zemi. Tělo je člověku poskytnuto, aby mu zde na Zemi umožnilo prožívat a uzrávat, stávat se sebevědomým.

Tak, jak jsme si minule psaly, je ženský princip vždy ten jemnější a něžnější, tak samozřejmě i jeho záhal, pozemské tělo, je křehčí než tělo mužské. A toto tělo zde na Zemi potřebuje další nutnou ochranu, kterou mu poskytuje oděv. Tento oděv chrání tělo nejen před chladem či sluncem, ale poskytuje mu i ochranu před žádostivými pohledy a za nimi ihned navazujícími myšlenkami. Naše tělo je nám tedy darováno jako vzácný dar, který musíme chránit, a ne jej vystavovat na odiv jako levné zboží.

Aby se mohla žena rozvíjet ve svých jemných záchvěvech, potřebuje nutně ochranu své tělesné schrány. Teprve pak se může cítit dostatečně bezpečná, aby mohla usilovat ke svému cíli. Stát se pravou ženou. Oděv dodává ženě na důstojnosti a ušlechtilé kráse - tedy, pokud je oděvem, který správným způsobem ochraňuje ženské tělo a souzní s cítěním ženy, jež je vedeno právě se rozvíjejícím, znovunalezeným studem.

Až tedy žena dozraje k tomuto stupni, s pláčem prožije, jak doposud o svůj stud, o svoji ochranu těla nepečovala. Vzpomene si na dobu svého dětství, kdy ještě směla tento stud prožívat, a jak ovlivňována svými rodiči, hlavně v letních měsících, odkládala pod nesmírným těžkým vnitřním tlakem svůj oděv. Vzpomene si také na to, jak se mnohokrát nechala ovlivnit módními trendy a odívala se velmi spoře i přes opětovné vnitřní varování, až posléze tento svíravý pocit nepříjemnosti v sobě zcela utlumila. V ten okamžik ponížila své tělo jen na bezobsažnou hmotu a zasypala svou důstojnost ženství. Od té chvíle prožívala i ze strany mužů neúctu ke svému skutečnému já, neboť všichni tito viděli jen její obnažené tělo, a ne její nitro.

V tu chvíli silně zatouží své tělo znovu ochraňovat, znovu zahalit do krásného ženského oděvu. Před jejím zrakem nutně vyvstane jediná možná forma, a to nádherný šat, zahalující její postavu do ušlechtilého ženského tvaru. Představí si i své dětské touhy a sny o princeznách, které nenosily nikdy jiný oděv, než nádherné dlouhé šaty. Všechny představy spojené s ženskou čistotou, důstojností a ušlechtilostí jsou najednou spojeny pouze a jedině s nádhernými dlouhými šaty. Znovu nalezený pocit studu tak neomylně vede ženu k tomu, jak svůj oděv změnit a přetvořit. V tuto chvíli jde žena s přesvědčením a touhou takový nádherný oděv si pro sebe pořídit. V tom se však setká se současným zdrcujícím stavem ženského oblékání a zjistí, že je v dnešní době nesmírně náročné takové oblečení nalézt. Avšak již z dřívějších svých životů a mnohé z nás i z tohoto svého života jsme jako ženy byly vedeny k jedné nesmírně cenné dovednosti, a tou je dovednost vyrábění nebo-li šití oděvů. I méně zručná žena díky své touze dokáže si tuto zručnost osvojit a prožije náhle něco velikého. Může si svobodně, bez ovlivnění jakýmikoliv výmysly zvrácených návrhářů, vytvářet oděv dle svých vlastních představ. Náhle prožije radost z tvoření, radost z umělecké práce, která je vedena a rozvíjena jejím právě se otevírajícím smyslem pro krásu.

Jakmile se její nitro rozhoří a touží usilovat o ideál pravého čistého ženství, začíná se také formovat a upevňovat v ženě její vlastní čistý smysl pro krásu. Tak se může vydat na cestu ke změně ve svém odívání, která přináší nesmírné tvůrčí obohacení. Tak, jak žena postupuje ve svém úsilí kupředu, tak se také zcela přirozeně vyvíjí i její vnější oděv, který tak vždy odpovídá zralosti a ušlechtilosti jejího ducha.

Najednou může prožívat nejen změnu svého zevnějšku, která je vždy v tomto případě jen a jen ku prospěchu, ale náhle objeví i výhody, které jí tento oděv skýtá.

Ve společnosti jsou zcela mylně zakořeněné představy, že v dlouhé sukni je v létě horko a v zimě zima, že se v tomto oděvu nedá pracovat.

A copak naše babičky, které pracovaly fyzicky daleko více než naše generace, a mnoho z nás si pamatuje, jak tyto nenosily nikdy jiného oděvu než sukně a šaty. Pokud je v ženě touha se takto odívat a je v ní přesvědčení, proč se takto chce oblékat, není pro ni nic překážkou. Chce to si jen zvyknout se pohybovat v oblečení, které před tím nenosila. Naučí se sukni si velmi snadno přidržet tak, aby mohla vystoupat nebo sestoupit ze schodů. Naučí se zvolit si správný tvar sukně pro fyzickou práci a najednou zjistí, že v létě ji naopak tento oděv ochraňuje před silnými paprsky slunce a v zimě jí umožňuje se pod tuto sukni obléknout tak teple, že v oděvu, který dříve nosila, ji nikdy nebylo tak dobře jako nyní v dlouhé sukni. Najednou jsou pryč všechny překážky. Žena naopak zjistí, že vše potřebné pro zhotovení svého nového ženského odívání a mnohých doplňků není problém pořídit, že je vše dostupné. Prožije zde také i zákon dávání a braní, neboli akce a reakce. Jak silně je o svém působení přesvědčena, tak snadno nachází vše potřebné, co jí umožňuje toto působení naplňovat.

Pak je toto vždy pro ni tím důležitějším, pokud se dostane do situace, kdy musí řešit, že by měla někde tento svůj oděv odložit. Ať již je to na pláži nebo při nějakém sportu nebo hlavně u žen oblíbené jízdy na koni a mnoha dalších činností.

Nejprve začne hledat, jak toto zvládnout i ve svém ženském oděvu. Pokud se dostane do situace, že to není možné, tak potom vždy zvolí jedině variantu vzdát se svého prožívání, než odložit svůj ženský šat.

Následkem toho, jak jsme my ženy po tisíciletí pomalu, ale jistě strhávaly tento obraz ženství, je dnešní společnost, která již nedokáže v mnoha situacích k čistému ženství přistupovat s úctou a nepřináší tak podmínky, jak mnohé tyto činnosti ženě umožnit bez odhození studu. Proto, pokud chceme a toužíme vrátit své ženské působení nazpět, na své pravé a čisté místo, musíme za ta dlouhá tisíciletí hanby pozemského ženství zaplatit i daň toho, že si mnohé radosti musíme zkrátka odepřít. Asi tím největší odepřením je pro tělo velmi blahodárné plavání.

Dnes již nejsou podmínky ve společnosti takové, abychom mohly jít na nějaké místo, určené ke koupání, kde budou přítomny pouze ženy. Pokud takové místo naleznete, je to velmi vzácné, avšak stejně zde vyvstává další otázka, zda se v tomto případě obléknout do plaveckého úboru dnešní doby. Pokud je váš stud již silně vyvinutý, nedokážete si takový oděv obléknout. V tom případě je zde ještě jedna možnost. Ušít si šaty, určené k plavání. I to lze. Jsou dostupné i materiály, ze kterých můžete takový oděv vyrobit. Pak ještě musíte překonat vžitou představu, že v takových šatech se nedá plavat. Nebojte se, dá. Také je zde předpoklad, že na takovém místě společného koupání mezi ženami nebudete trávit celý den, ale že tělu dopřejete prožitek pohybu po určitou dobu, a pak občerstvené můžete opět jít za další svou činností. Avšak - naleznete-li místo, kde v dnešní době bude umožněno se pro tento druh sportu setkávat pouze ženám.

Toto byl jen malý příklad prožívání, která jsou před takovou ženou, která již s plným přesvědčením svého úsilí o ideál pravého ženství vykročila na svou cestu.

Musíme tedy v každém svém konání svým citem rozpoznat, co je opravdu pro nás, pro našeho ducha, tím důležitějším. I v těch nejtěžších chvílích si dejme před sebe svůj cíl, ke kterému dojdeme vždy jen s čistým a pravdivým naplňováním všeho, co s pravým ženstvím souvisí. Pohlédněme také vždy zpět do dob dávno zavátých, kolik nesprávného jsme učinily, a s nezlomným přesvědčením, že je možné vše napravit, vykročme vpřed. Neslevujme ze svých hodnot a raději se vzdejme pozemských požitků, než abychom znovu ztratily to, co nyní tak těžce hledáme a snažíme se napravit. Pohlédněme na délku tohoto jednoho pozemského života a vedle toho položme délku našeho duchovního bytí.

Není přece možné ztratit své věčné bytí pro jednu kratochvíli zde na Zemi v tomto pozemském životě, který je v porovnání s tímto bytím pouhou vteřinou.

To za to stojí, jít za svými vysokými ideály a překonat nepatrnou chvíli těžkostí, jež stojí nyní před tou, která o tyto ideály usiluje. Samozřejmě, že není lehké mnohé z dosavadního konání ženy změnit a obhájit před svým okolím, které je již zvyklé na určité společenské uspořádání. Ale pokud taková žena ve svém přesvědčení vydrží a překoná první kroky svých změn, potom přichází ke stupňům jistoty svého konání, a s tím se k ní vrací od druhých lidí úcta, laskavost a radost z její přítomnosti. Něco, co dosud neprožila a co jí dává posilu kráčet stále dál.

Tou největší posilou však zůstává vědomí, že naplňuje poslání, které bylo ženě dáno Stvořitelem, a že tak může žít k radosti nejen druhých, ale hlavně k radosti svého Tvůrce.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

MYŠLENKY, SLOVA, ČINY

Dnes se podíváme do hloubi našeho nitra. Chceme-li jako ženy usilovat o čisté ženství, musíme také nutně pochopit, že nedílnou součástí našeho působení je naše řeč. Tento náš projev v řeči bude vždy plně odpovídat stupni naší zralosti, bude odpovídat našemu cítění a potřebě naplňování pojmu ušlechtilost. Tak jako oděv je nedílnou součástí projevu a stavu našeho ducha, tak i forma mluveného slova přesně odpovídá stupni ušlechtilosti, a tím naší duchovní zralosti. Budeme-li jen chvíli naslouchat zvuku řeči jakékoliv ženy a melodii mluvených slov stejně tak, jako bychom naslouchali hudbě, můžeme si ihned učinit obraz o tom, jaké je nitro této ženy. Samozřejmě, že to neplatí jen pro ženy, ale pro lidského ducha jako takového. My však zde nyní chceme hovořit právě o ženě. Právě řeč je projevem našeho ducha, který živě předává druhým svou myšlenku, vyjadřuje svůj cit, má potřebu pomáhat, posilovat a povzbuzovat. Pokud tedy tuto řeč přirovnáme k hudbě, která má, je-li krásná, sílu probouzet a oblažovat lidského ducha, pak i melodie našeho hlasu a libozvuk naší řeči je schopen dokázat totéž. Stejně tak jako hudba, která má tuto sílu, tak i řeč, která bude mít stejné znění, musí být ve svém základě tvořena čistými myšlenkami.

Tak jako nadaný hudební skladatel, který je ve svém nitru čistý, dokáže přijímat nádherné znění vyšších sfér, stejným způsobem se bude člověk zachvívat na shodných vlněních, pokud je jeho nitro naladěno v čistých myšlenkách.

Je tedy tímto samozřejmé, že slovu předchází myšlenka. A zde je další kámen úrazu. V dnešní společnosti je zcela běžným jevem, že většina lidí nehovoří, ale chrlí ze sebe nepřeberné množství slov, která nejsou předávána z čistého nitra na vlnách ujasněných a utříděných myšlenek. Platí zde opětně jako v dnešní společnosti na mnoha dalších místech, že kvantita zcela překrývá kvalitu. Zvláště pak ženy jsou v tomto doslova nepřekonatelné. Jak až stísňujícím dojmem působí upovídaná žena, která v dlouhém toku nehezky znějících slov ve většině případů nemůže vůbec předávat naslouchajícímu žádnou nosnou myšlenku, která by mohla být pomáhající, posilující, povzbuzující, přinášející nějaké poznání. Většinou je to jen těkavé přeskakování myšlenek, které se ve svém rozporuplném naladění napojují střídavě na různé centrály myšlenkových forem a zcela chaoticky přijímají vše, co je ve zmíněných centrálách nakupeno. Tímto působením mnohé ženy, neuvědomujíce si přitom zcela ničeho, zesilují a stále do nekonečna rozšiřují tyto nečisté a zničující formy pro každého, kdo je svým duchem slabý, aby dokázal odolat těmto atakům, které se zpětně k lidem vracejí.

Je to zcela přirozený děj zákona zvratného působení. Na jak čisté nebo nečisté myšlenky se v nitru naladíme, taková formujeme slova, jež následně ihned vytvářejí formy, a tyto formy se zase k nám vracejí dle zákona stejnorodého. Pokud tedy bude žena mít v sobě otevřenou touhu o úsilí k pravému ženství a vykročí-li již na cestu za tímto svým ušlechtilým cílem, zcela jistě se začne vším, co k ní přichází, zaobírat více do hloubky. Nepůjde jen po povrchu, aby co nejrychleji byla hotova s názorem na nějakou osobu či děj, ale bude se snažit poznat skutečný stav věci v hlubším zkoumání. Tím se již ladí na čisté, poctivé úsilí o poznání Pravdy a toto čisté úsilí jí pomáhá zachvívat se ve stále čistších myšlenkách, které umožňují poznat lépe skutečnost dané věci, a tím současně ochraňují člověka před rychlou snahou odsoudit bližního. Pak zcela zákonitě také není možné, aby v takovém naladění byl projev ženy v její řeči hrubý, drsný či zcela povrchní. Není to nijak možné!

 

 

Krásná a ušlechtilá řeč, která je naladěná v harmonickém tónu, přináší nejen tomu, kdo takto hovoří, ale i všem ostatním vnitřní klid, a tím i možnost soustředěného naslouchání. Taková řeč musí také šetřit množstvím mechanických a jen výpomocných slov, nesmí také ztrácet směr a cíl, ale usiluje o výstižnost předávané myšlenky nebo-li předávaného obrazu. Ano, pokud chceme předat druhým nějakou svou myšlenku, musíme také dokázat být srozumitelní. To znamená nejprve si utřídit svou myšlenku, kterou si dokážeme svým duchem vytvořit, v jasný obraz, a tento pak již jen můžeme v jednoduchých krásných slovech popisovat druhým lidem. Zde tedy přesně a jasně platí slova Ježíšova: „Vaše řeč budiž ano a ne.“ To znamená, lidé, šetřete svými slovy tak, abyste dokázali jednoduše předat důležitou myšlenku, a neplýtvejte slovy na nicotnostech, které jen v povrchnosti odvádějí člověka od důležitého a přinášejí tak jen zhoubu.

Jistě se vám nyní vybaví obraz žen, které ve velmi neupraveném zevnějšku klábosí hodiny a hodiny o ničem, pomlouvajíce jen tak své bližní. Jaké hodnoty tím asi vytvářejí, jak rozvíjejí svého ducha a jak harmonicky a ušlechtile působí na své okolí? Odpovídat ani není nutné. Ale stejně takovým prázdným mluvením jsou dnes naplněny zdi honosných obchodních center a kanceláří.

K ženskému projevu ušlechtilosti tedy neoddělitelně patří ušlechtilý projev řeči. To vše je třeba dokázat svým duchem rozvíjet neustále. Je to práce bez konce, avšak přináší všem jen posilu a pohyb ducha vpřed ve svém zrání.

Následným projevem, který navazuje mnohdy bezprostředně za mluveným slovem, je čin.

Chceme-li tedy konat dobro a být ušlechtilými ženami, které si zasluhují nést jméno žena, musíme se naučit plně respektovat tuto posloupnost v zákonitém ději Stvoření.

Myšlenka – slovo – čin. Nelze to nijak otočit. Nejprve musíme dokázat vyladit své nitro do klidných a čistých záchvěvů, abychom směly přijmout čistou myšlenku, čisté řešení jakéhokoliv našeho prožívání. K tomu, abychom mohly tuto myšlenku zformovat do hmoty, musíme dokázat převést zachycený obraz naším duchem do slov, neboli zpracovat ji rozumem pro způsob zformování této myšlenky v čin. Mnohdy ani taková slova nemusí být vyřčena nahlas, jen nám proběhnou v našem nitru. Pak již jen dále udržet základní čistý záchvěv, který byl na počátku, a již můžeme konat. Tento děj může proběhnout v setině vteřiny, tedy nás to nestojí drahocenný čas, jak by mnozí zde mohli namítat. Je-li pro náš čin potřeba slov, pak budou vždy jen čistá a srozumitelná, lahodící uchu, a tím posilující a pomáhající.

Představte si zvuk, jaký vydávají rachotící hrnce, které se řítí po schodech. Ano, i tak někdy zní mluva ženy. Nejen v obrovském množství zcela neuspořádaných slov, ale i v hlučném řinčení drsně znějícího ženského hlasu. A představte si naopak jemně zurčící potok, který naplněn živou a čistou energií přináší svým zvukem jen lahodné občerstvení. Neznamená to však, že by žena neměla hovořit vůbec či že by snad měla sotva slyšitelně šeptat. To bychom se dostaly do druhého extrému. I zde musí panovat radostnost, přirozenost a tvůrčí posila. Ano, jedině naše přirozené projevování se, vedené čistými a ušlechtilými myšlenkami, nám dává jasný směr, jak se ve stálém zušlechťování pohybovat kupředu.

Nejlépe se vždy ukáže, jak jsme v tomto postoupily kupředu, pokud je potřeba v rychlosti sdělit nějaký náš prožitek či ve stresujícím časovém ději reagovat. Zde je v tu chvíli vyřazen rozum, který je schopen jednotlivosti ohlídat v klidnějším dění, a zcela obnažen nastupuje tak do popředí stav našeho ducha. Máme však možnost zpětně si vše ve své mysli promítnout a zhodnotit, jak čistě jsme stály v tomto svém konání a upevnit se v přesvědčení, že příště to musíme zvládnout lépe.

Abychom to dokázaly, musíme se stále, každou chviličku snažit usilovat o co nejušlechtilejší slovní projev. Ze začátku to bude obtížnější, než si usilující žena dokáže osvojit krásnější slova místo těch, která dříve používala. Nejde zde také jen o krásu znějících slov, ale o co nejpřesnější a nejvýstižnější použití daného slova. Jedná se tedy na prvním místě o citové zachvívání obsahu pěkně znějících slov. Dnešní doba přináší velký nešvar v tomto používání slov. Je mnoho nesmyslů, které lidé používají, aniž by si toho byli vědomi. Jako nejrozšířenější příklad vezměme větu: „Bylo to strašně krásné.“ Půjdeme-li do hloubky a zamyslíme-li se nad zněním této věty, zjistíme, že si protiřečí. Něco přece může být buďto strašné anebo krásné. Je to opět jen projev povrchnosti, s jakou se dnes používá mluvené slovo. Tím pak také vzniká mezi lidmi nedorozumění, povrchnost a následná nedůvěra. Ještě mnoho takového bychom našli v používání řeči v dnešní společnosti.

Pokud však zpomalíme tok své řeči a nejprve se zamyslíme nad tím, co chceme sdělit, budeme mít snahu vždy hledat ta nejvhodnější slova pro co nejpřesnější vystižení naší myšlenky. Tím se také můžeme stávat srozumitelnějšími, a přitom ještě můžeme přinášet ve své řeči harmonii, radost a posilu. Slova tedy vytváří nejen myšlenkové formy, ale přinášejí i určité vibrace a záření. Proto také jsou mnohé děti neklidné a agresivní, žijí-li v záchvěvech slovních projevů mnohých dnešních matek. Je zcela přirozené, že další a další generace přinášejí svým povrchním přístupem k mluvené řeči vzor pro své děti. Nemůžeme se tedy divit, že dnešní generace je opět o stupeň vulgárnější a drsnější ve své řeči, než byla generace předchozí. Jaké hovory slyšely tyto děti doma od svých rodičů, takové záření a formy je obklopovaly v jejich duševním rozvoji po celé jejich dětství.

 

 

Možnost změnit tento začarovaný kruh má právě a především žena, která je obdarovaná jemnějším cítěním, jež dokáže daleko citlivěji zachytávat všechny nepatrné záchvěvy nečistého myšlení. Ovšem, pokud chce usilovat k pravému ženství, které má tu schopnost ve svém čistém naladění přijímat posilu shůry a předávat ji celým svým bytím dále k občerstvení a zušlechtění všech lidských duchů.

Usilujme tedy ze všech svých sil o osvojení si ušlechtilého projevu řeči, která je prostá všech protimluv, všech hrubých projevů, a která plně respektuje druhé přikázání: Nevezmeš jména Božího nadarmo.

Nalaďme tedy své myšlenky v čistých tónech, abychom vždy dokázaly toto vše rozpoznávat. Dnešní společnost si již tak silně zakotvila ve svém mluveném projevu všechny tyto nešvary, že si mnozí vůbec neuvědomují, co mnohdy říkají. Rozpoznávejme tedy zcela jasně, kdy k nám přichází slovo hrubé či nedobře vystihující naši myšlenku, zachytávejme vždy zcela přesně ta slova, ve kterých lidé zkomolili nejsvětější pojem Bůh, Ježíš a vše, co s těmito pojmy souvisí.

I ve svém slovním projevu předávejme své vroucí čisté srdce, které je zde druhým pro radost a posilu. Vše se nám mnohonásobně bude vracet v nádherném znění tónů štěstí, které k nám pak budou moci přicházet shůry, protože se dokážeme tímto svým projevem naladit na jemnější a jemnější světlé nitky nad námi.

Z takových myšlenek a slov mohou vycházet jedině ty nejušlechtilejší a nejkrásnější činy, kterými můžeme zúrodnit tuto tolik poničenou Zemi.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

ŘEČ TĚLA

Lidský duch se projevuje skrze své tělo nejen slovy, ale také i svými pohyby. Stejně jako stupeň ušlechtilosti mluveného slova odpovídá stupni ušlechtilosti, a tím zralosti našeho ducha, tak i každý náš pohyb hovoří jak o našem momentálním stavu naladění, tak i o celkovém stavu ušlechtilosti a prosvětlenosti našeho ducha.

Zvláště pak u žen je tento projev nesmírně vnímatelný a nevědomě tak působí na druhé. Buďto svým přirozeně půvabným projevem, plným harmonie a vznešené krásy, nebo až obhroublou, disharmonickou formou, která tak snižuje i nevědomky úctu druhého člověka k takové ženě.

Jen pozorujme v klidu a důkladně, jak dnes ženy drží a nesou své tělo, jak gestikulují rukama při jakémkoliv hovoru, jakou klátivou chůzí často chodí, a především, jak si toto své působení ani trochu neuvědomují.

Pokud se podíváme na obrazy starých mistrů a budeme se soustředit právě na držení těla žen zde vyobrazených, pak zjistíme, že ve většině případů z těchto obrazů na nás dýchá jistý druh vznešenosti a půvabu. Mnohdy si říkáme, že je v tom určité dávno ztracené kouzlo. Mnozí nad tím mávnou rukou, že se to vše do dnešní doby vůbec nehodí. Ženy přece mají své sporty, svá náročná zaměstnání, rodinu, a na to vše mají velmi málo času. A k tomu ještě že by bylo třeba dbát na to, jak držet své tělo při chůzi, při stání, při sezení a při všem tom svém pohybování se?

 

 

Avšak to, jak držíme své tělo, právě ovlivňuje náš duch. Vzpomeňte si jen na to, jak si polevujete, když jste unavené a úplně povolíte svá záda, máte dojem, že nesete na svých bedrech snad skálu, pod kterou není možné vydržet stát rovně. A to vše vás tíží stále více až k zemdlení. A pak si naopak vzpomeňte, jak se vám kráčí s lehkostí a svižným krokem, pokud prožíváte stav vnitřní radosti, blaženosti, krásy, že snad by stačilo jen rozepnout křídla a letět. V tu chvíli zdaleka nemyslíte na to, jak držet své tělo, a přesto z vás vyzařuje krása, půvab a ladnost pohybu. Stejně tak je to i s pohybem našich paží, které doprovázejí naši řeč. Pokud se v nitru naladíme na něžné až láskyplné tóny, naše pohyby paží se stávají měkké a ušlechtilé.

Pokud však se žena naladí na disharmonické a nepěkné myšlenky, na aktivní působení, které je ještě podníceno v dnešní době běžnou stresovou zátěží, začne svýma rukama zrychleně mávat a ještě více zvýrazní své nehezké neženské projevování. Nejvíce to můžeme pozorovat, když žena hovoří za řečnickým pultem k velkému množství lidí. Zde je možné si všimnout, jak taková žena drží své tělo, jak gestikuluje rukama. Je to jen rozumové působení, které takovou ženu spoutává, neboť taková role jí není vlastní. Pokud se žena v jakémkoli svém jednání nenaladí na nádherné světlé nitky, které se snáší shůry dolů k Zemi a nesou v sobě posílení, inspiraci a podporu, pak uzavře svého ducha pod velení rozumu, který právě nedokáže ve své soustředěnosti ohlídat všechny své jednotlivé pohyby. Rozum není schopen kontrolovat velké množství automatických pohybů těla, který doprovází jakoukoliv lidskou činnost, neboť vždy se dokáže soustředit jen na jedno.

Jako příklad si můžeme vzít provozování nějakého sportu. Zde je třeba vyvinout jistý druh námahy a soustředěnosti, zvláště v dnešní době, kdy je sport přešponován až do neúnosné meze nezdravého hazardování se zdravotním stavem lidského těla. Opět je vše lidmi strženo do extrému jen pro ukojení vlastní ješitnosti a touhy dokázat něco více než ti druzí. V plné soustředěnosti na takovýto nepřirozený výkon dostává se tělo až do křečovitých a ve většině případů nijak krásných pohybů. Všimněte si třeba u skoku do dálky, jak se sportovec soustředí na svůj výkon a v jaké křeči jsou jeho prsty rukou, to samé si všimněte u tenistů, jak pohybují rukou, ve které nedrží tenisovou raketu a o výrazu jejich tváře ani nemluvě. Když si ještě představíme právě ženu, která ve sportovním úboru, dá-li se tomu ještě vůbec říkat oblečení, s vypětím všech sil běží, zápasí, hraje dokonce i fotbal, vzpírá činky, háže kladivem a mnoho dalšího, můžeme ve všech případech říci, že nám to nepřináší žádný prožitek ženské krásy, ušlechtilosti ani důstojnosti. Pokud budeme naslouchat svému cítění, pak musíme konstatovat, že řeč takového těla hovoří o ženě mužatce, která se sice chce vyrovnat mužům, ale z podstaty svého vybavení ženského těla toho dosáhnout nemůže, avšak současně jako žena v tu chvíli také už vůbec nepůsobí. Svou zoufalou snahou se tak stává ve svém počínání jen směšnou.

Ano, je to samozřejmě extrémní příklad, vrcholový sport, ale většina žen si i v maličkostech počíná stejně zoufale. Na druhé straně pak jsou ženy, které se domnívají, že rozvíjejí ženskou krásu. To jsou například manekýnky a svět okolo nich. Dívaly jste se však, vy ženy, které se zajímáte o módu, jednou pozorněji, jak ošklivě působí chůze takovýchto žen? Jaký výraz očí mají tyto loutky, které se předvádějí na molu jako koně na tržišti, jako bezduché panenky na hraní? I zde můžeme vnímat, jak hovoří řeč těla, které je ovládáno pouze rozumem, bez jakékoliv vnitřní potřeby lidského ducha hledat, jaký smysl má náš život, proč jsme na této Zemi, kam kráčíme a jak máme žít, abychom naplnily jako ženy své poslání.

 

 

Ano, řeč našeho těla o nás neomylně vždy za všech okolností velmi mnoho prozradí. Nemusíme mít nějaké zvláštní schopnosti a znalosti různých směrů, které se zaobírají čtením v lidské tváři, v čarách na dlani, ve tvaru ucha a podobných rozumových směrů, abychom i my dokázaly číst v řeči těla druhých lidí. Stačí jen náš cit. Naše vnitřní cítění dokáže vždy bezpečně rozeznat, jak k nám hovoří kdokoliv okolo nás v projevech svého těla. I v rysech každé tváře dokážeme zaznamenat harmonii a mír anebo hrubost, aroganci, povýšenost nebo utrpení.

Na druhou stranu si také můžeme povšimnout, jak třeba šlechtické rody, které právě dbaly na výchovu dívek a žen v projevech držení těla, až do dnešní doby zachovaly si u svých žen vzhled alespoň úctyhodný. Všimněme si třeba jen takové maličkosti. V bontonu výchovy pro lepší společnost je naprosto nepřípustné, aby se žena posadila na židli a dala si nohu přes nohu. Tento způsob sezení je brán jako vyzývavý a nehodící se k důstojnému ženství. Stejně tak bychom nenašly ženu namalovanou na starých obrazech, jak takto koketně sedí. A co se týče obyčejného sezení na židli, můžeme se také dívat třeba v dopravních prostředcích, jak na nás působí, když žena sedí a nohy má rozkročené jako hokejový brankář, záda zhroucená a k tomu ještě nevlídný výraz ve tváři. Ano, je to velmi častý jev nejen u mladých dívek, ale i u zralých žen. Kdepak mají právě dorůstající dívky potřebné vzory k tomu, jak má pravá žena působit? Mnohdy vidíme, jak maminka rovná svou dceru, aby držela krásně záda, ale vidíme zároveň, jak ona sama na to nedbá, jak nedbá vůbec na projevy svého těla. Svou dceru může v tomto vést jedině svým příkladem. V tom také pozná, jak je to v mnoha chvílích i nesnadné a jak se ihned projeví všechna pohodlnost ducha, jenž se sotva drží při vědomí, uvězněn v těle pod tíživou nadvládou rozumu.

Abychom tedy svému duchu mohly pomoci, můžeme se snažit působit i opačnou cestou, a to ušlechtilým pohybem dávat možnost rozvoji svému ženskému duchu. V tom je také i obsaženo: vyhýbat se pokud možno všem činnostem, které v nás právě tu nejjemnější ušlechtilost utlačují, které vytvářejí tlak na našeho ducha a znesvobozují jej v jeho přirozeném projevování se pravého, důstojného, půvabného, něžného ženství.

Jednou z činností, kterou můžeme takto působit a rozvíjet své tělo v ušlechtilých pohybech, je tanec. Ale zde musíme správně zvážit, jaký druh tance zvolit. Takové tančení musí být prodchnuto ušlechtilou harmonií, čistou lehkostí a jemnou ženskostí. Z tohoto důvodu není vhodný v dnešní době oblíbený břišní či orientální tanec. Jen jděme po nitkách původu tohoto tance. Je to tanec plodnosti a působí tak velmi silně pudově. Čisté duchovní záchvěvy zde nejsou. I když budeme tančit takové tance samy mezi sebou, vždy se budeme napojovat na myšlenkové formy, které tento druh tance obklopují, na formy, které byly u vzniku tohoto tančení zakotveny. Také vznikly v určité oblasti, která je nám svým druhem vzdálená. Může přinášet i pocit úlevy pro lidské tělo, ale toho je možné dosáhnout i jiným, ušlechtilejším, duchovnějším způsobem. Je to tedy tanec jen čistě tělesný a nenese v sobě čistý duchovní obsah, který by právě mohl umožnit jemné duchovní naladění na krásné ženství.

Musíme si uvědomit, že za ta dlouhá staletí pádu ženství a odklonu od jejího duchovního poslání jsme tak hluboce vzdálené tomuto svému úkolu, že je třeba vynaložit veliké úsilí, abychom se mohly k úloze pravého ženství vrátit. Proto každá maličkost, která nám může dávat duchovní občerstvení, zjemnění a posílení našeho spojení s čistými proudy ze světlých úrovní, je nám nesmírně potřebná. A naopak vše, co nás o tento rozvoj ducha obírá, co nás nejen neposouvá kupředu, ale naopak nás ještě více vzdaluje našemu poslání, všechno toto konání a prožívání nechme stranou. Nechtějme dokazovat sobě i mužům, že zvládneme rovnocenně všechny, tedy i ryze mužské činnosti, které vyžadují zcela jinou tělesnou konstituci. Nezahrávejme si ve své pohodlnosti a marnivosti s mnohými nedůležitými a od Světla odvádějícími radovánkami dnešní společnosti. A také neklesejme pod tíhou všedních starostí, jež se nás snaží obrat i o poslední síly, které v nás ještě slabě doutnají.

Vše, co nám může v řeči našeho těla dávat prožít svou ženskost, rozvíjejme. I zdánlivá maličkost, která také hovoří řečí našeho těla, jsou naše vlasy, i ty vypovídají o našem ženství. Když se v tomto směru rozhlédneme, zjistíme, jak zoufalý stav v tomto směru panuje. Jak vžitá představa, že dlouhé vlasy se jaksi od určitého vyššího věku již pro ženu nehodí, a že pokud si neobarvíme své šediny tolik inzerovanými barvami všeho druhu či nemáme moderní sestřih, jsme jen nevýrazné šedé myšky, které nechtějí pečovat o svůj zevnějšek. Stejné je to i s líčením. Jak silně vžitá forma je v tomto směru u většiny žen: pokud chtějí vypadat co nejlépe, musí si alespoň maličko nalíčit oči, tváře či rty. Ano, v dnešní době je schopna žena v tomto směru pro své tělo udělat velmi mnoho. Kolik peněz a času stráveného nad takovým zkrášlováním. Ale co rozvoj ducha k ušlechtilosti, půvabu, k něžnému a čistému ženství? Na to jí již času nezbývá!

 

 

Budete-li opravdu poctivě sledovat své okolí, a právě hlavně budete-li pozorovat ženy okolo sebe, pak můžete vnímat ve svém citu, že ani to nejlepší nalíčení, ani ten nejmodernější sestřih a barva vlasů či módní oblečení nedají ženě krásu, půvab a ušlechtilost, pokud toto vše v sobě nenese její duch, který nemá potřebu se marnivě ukazovat a předvádět. Je to vše opět jen dílo rozumu. Dnešní společnost již tak silně ovlivňuje každého člověka v tom, co je módní a dodává tedy ženě onu jedinou neodolatelnou krásu, že většina žen je již naprosto odvislých od těchto módních bláznů, že zcela potlačily své vlastní cítění a smysl pro krásu. Dokonce se bojí mít v tomto směru svůj vlastní názor, kterým by se odlišovaly od masy ostatních, stejně poslušně podléhajících žen, které bez rozmyslu se svým tělem nakládají jako s kusem modelovací hmoty.

Mladé dívky pak v naprostém nedostatku jakéhokoliv vzoru pravého ženství revoltují proti všemu tomuto nepřirozenému směru tím, že si tělo hyzdí tetováním a různým propichováním kovovými předměty, aby tak ještě více šokovaly své okolí. Vlasy si mnohdy barví černou, rudou, modrou či zelenou barvou, aby byly ještě viditelnější než jejich matky. Nemají kolem sebe krásu, čistotu, půvab, úctyhodné ženství, které by jim dávalo svým vzorem obrazy hodné následování. Jsou naopak obklopeny těmi nejtemnějšími formami lidských myšlenek, na jejichž vytváření se podílejí i jejich vlastní matky, které mnohdy nedokážou ohlídat svůj hněv, a již dávno ztratily svou cestu k pravému ženství. Proto není možné se zlobit na to, jakou řečí těla k nám hovoří mladé dívky, ale je třeba jim svým vlastním příkladem přinášet vzory pravého ženství, jež je ve své nejpřirozenější formě obdařeno nesmírnou silou ducha, který ve svém úsilí o ty nejvyšší hodnoty prozařuje své tělo a hovoří tak k druhým lidem řečí duchovních sfér.

Taková žena, která kráčí s rozjasnělým duchem, má zcela přirozeně ušlechtilé držení těla, její krok je pružný a radostně lehký, její paže jsou motýlí křídla, která se však nezaleknou práce. Duch ženy usilující ke Světlu září skrze celé její tělo až do konečků prstů, z jejích očí svítí jasné hvězdy, které zkrášlí její tvář daleko nádherněji než jakékoliv líčidlo. A ve zralém věku bílý či šedostříbrný vlas dodá nejen důstojnost, ale i zář okolo její spanilé hlavy.

Takový a ještě krásnější obraz nádherného ženství nesme si stále ve svém nitru, abychom dokázaly v každé chvíli svého konání udržovat si spojení s duchovními proudy, které nás tak mohou vést jedině správnými cestami. Alespoň ve vzdáleném odlesku předobrazu pravého ženství dokážeme pak jednat a působit v každé naší činnosti. Po tomto světlém paprsku, který vede k našemu předobrazu, pak můžeme kráčet stále kupředu, důstojněji, něžněji, spanileji jako ženy, které usilují naplňovat své poslání. Ani věk, ani vzhled našeho těla v tom nejsou na překážku. Naopak je třeba, abychom zrály do důstojnosti a moudrosti ženského působení. Setkaly jste se někdy s takovou ženou? S ženou, která je ve svém zralém věku takto krásnou? Až takovou ženu potkáte, jistě prožijete nesmírné posílení a radost z takové krásy, která ve vás může vyvolat jen odhodlání státi se také takovou. A až bude takových zralých žen více, pak bude moci postupně ozdravět i celá naše společnost. Neboť ženy vychovávají beze slov muže svým čistým a krásným ženstvím již od dětského věku. Je-li tedy dnešní společnost v tomto směru churavá, je to z největší části vinou žen.

Proto jděme na své cestě ke Světlu s vírou a odhodláním, že naše poslání, poslání ženy, je tak nádherné, léčivé a posilující, stejně jako je současně přirozené, že stačí jen chtít toto poslání ze všech svých sil naplňovat.

Proto bděme a modleme se. Jinak řečeno, nebuďme pohodlné a hleďme vždy zachytit vše, co k nám přichází, ať již nádherného a posilujícího - a v tom se zachvívejme a rozvíjejme, či nečistého, disharmonického, marnivého, lenivého a ješitného - a to se snažme vždy včas zastavit. K tomu je nám vždy nápomocna opravdová vnitřní modlitba.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

Zpět

ŽENSKÉ ČINNOSTI

Jak jsme si již psaly v předchozí kapitole, je nesmírně důležité, jaký druh zaměstnání nebo činnosti si žena zvolí, neboť každý druh práce vyžaduje také i jiný druh tělesné či duchovní vybavenosti.

Můžeme dnes nejen na sobě, ale také na celé společnosti vnímat, jak nesmírně vzdálené je pravé působení žen od jejich původního, čistého působení duchovního. Jak za ta dlouhá staletí a tisíciletí scházení z pravé cesty jsme se již natolik odklonily od svého poslání, že nyní je nesmírně těžké nalézt a rozpoznat, co je tím pravým a čistým, přirozeným konáním žen.

Protože je tato naše cesta daleko více vzdálena svému původnímu směru než cesta mužů, musíme my ženy vynaložit mnohem větší úsilí ke znovunalezení všeho, co k pravému ženství náleží, a rozpoznání všeho, co je již jen uměle rozumem ženami přijato jako samozřejmé a k ženě patřící. Je to nejen mnoho drobností, bez nichž se žena neobejde při udržování svého vzhledu – jako je například líčení, barvení vlasů, nošení nejrůznějších šperků a dalších maličkostí, ale také je to i mnoho činností, u kterých si ani ženy ani muži neuvědomují, jak dalece potlačují v ženách právě ten pravý rozkvět jejich působení.

 

 

Abychom si to mohly co nejlépe přiblížit, podívejme se zde na jeden malý příklad za všechny. V dnešní společnosti je již naprosto samozřejmé, že jsou ženy řidičkami. Nikdo se nad tím nepozastavuje, a naopak se ještě dělají průzkumy, kdo je lepším řidičem, zda žena či muž, a mnohdy se dochází k závěru, že je to právě žena.

Ale podívejme se na tuto činnost trochu více do hloubky. Je nám všem známo, že mozek žen a mužů je rozdílný, nejen svojí velikostí, ale i odlišností ve své funkci. Mužský mozek je zcela přirozeně vyvinutější ve všem, co je aktivně působící. Tudíž je u muže daleko více vyvinuta schopnost periferního vnímání, rychlého rozhodování ve složitých situacích – tedy nacházení rychlého řešení, a na druhou stranu je zase muž vybaven menší schopností jemnějšího odciťování, a tím tedy není tolik ovládán různými emocemi. Je to tedy výbava, kterou můžeme přirovnat k výbavě lovce, jenž musí být schopen zachytit každý sebemenší pohyb okolo sebe a v plné soustředěnosti rychle jednat, bez rozkolísání emocí jakéhokoliv druhu.

Tudíž můžeme říci, že s touto výbavou je schopen muž daleko snadněji pracovat ve všech řídících funkcích, také třeba v práci operujícího lékaře a v neposlední řadě v roli řidiče automobilu, autobusu, tramvaje, letadla - prostě všech strojů. Tím, že má pro tyto práce o něco lepší výbavu než žena, je schopen je plnit s daleko menší námahou a úsilím než ona, jež všechno toto vybavení - ať již tělesné či duchovní - nemá tak silné.

Z toho tedy vyplývá, že je žena sice schopna tyto práce zvládnout, ale musí k tomu vynaložit mnohem větší úsilí než muž. Toto úsilí je úsilím vysoce aktivního druhu, při němž se žena musí intenzivně ladit na mužské působení, a tím zcela pochopitelně současně potlačuje a utlačuje vše jemnější, čeho je však spolu s její původní úlohou na Zemi naopak potřeba rozvíjet.

Pokud se z tohoto pohledu opět vrátíme k samotnému řízení vozidla, musíme si nutně uvědomit, že proto, aby žena nezpůsobila havárii a nebrzdila plynulý provoz v dopravě, musí vždy, když usedá za volant, potlačit v sobě vše jemnější a ryze ženské působení. Musí zcela odstavit své cítění a plně se soustředit svým rozumem na náročnou dopravní situaci, která je plná stresujících momentů, chaotická a nevypočitatelná, vyžadující si pevného rozhodování a dokonalé schopnosti periferního vnímání všeho, co se děje kolem vozu.

Samozřejmě že ženy, jež nemají v sobě plně a silně prožitý první stupeň na cestě k pravému ženství, kterým je pravá čistá touha stát se opravdovou ženou, a tím nalézt cestu zpět ke svému původnímu poslání, nad tímto jen mávnou rukou se slovy, že jim to takové problémy nedělá, a že jsou v situaci, kdy v mnoha případech to ani jinak řešit nelze.

Opět je zde pro každé takové řešení situace důležité, jaké priority si v sobě žena nese. Co je pro ni na prvním místě, a tím tedy podstatné při hledání východiska z dané situace. Ano, v dnešní době je mnohé nastaveno tak, že je již samozřejmostí, že jsou ženy řidičkami, že i finanční situace mnoha rodin umožňuje, mnohdy i způsobem organizace vyžaduje, aby měla většina lidí svůj vůz.

Vezměme zde přitom v úvahu ještě jednu maličkost. Nejen, že žena v takovéto situaci podporuje svým přístupem aktivní, hutnější myšlenkové formy, ale zároveň se i podílí na dalším znečišťování ovzduší v přírodě. Všimněme si jen, kolik rodin vlastní i dva vozy právě proto, aby mohla žena jezdit sama, v čase, kdy je muž ve svém zaměstnání. A také přemýšlejme o tom, zda všechny ty důvody, kvůli kterým se potřebuje žena přemístit svým vlastním vozem, jsou opravdu tak nezbytně důležité. Až příliš často jezdí žena za svými zálibami, které jí ani trochu duchovně neposouvají kupředu, naopak v ní podporují jen určitý druh marnivosti. Přitom považuje žena tyto záliby za nutné pro vývoj své osobnosti. Netuší však, co je skutečně podstatou její niterné osobnosti.

Místo jízdy do fitcentra mohla by žena jít na krásnou procházku přírodou, kde může ještě naopak načerpat posilu z naladění se na její nádheru, nebo může naopak svou prací zušlechtit třeba zahradu, kde tak spojí příjemné s užitečným.

 

 

Z tohoto příkladu je možné vnímat, že často volíme způsoby a řešení na první pohled jednodušší a pohodlnější, které jsou však na úkor našeho správného duchovního rozvíjení. Když si ještě v tu chvíli uvědomíme, proč zde vlastně na této Zemi jsme, za jakým účelem se stále rodíme a prožíváme všechny ty těžkosti, ale i radosti, pak pochopíme, že je vždy důležitější takové rozhodnutí, které je pro našeho ducha posilujícím a dávajícím možnost se stávat stále sebevědomějším a zralejším. Takto si tedy postavme vždy vedle sebe momentální potřebu jednoduchým a pohodlným způsobem si pomoci a potřebu správného zachování se v dané situaci jako žena, která si v sobě nese ty nejušlechtilejší záchvěvy ducha.

Abychom vše toto mohly v sobě rozvíjet, je pro nás nesmírně důležité, abychom vždy dokázaly správně rozpoznat, jaké činnosti nás mohou posouvat kupředu a jaké činnosti v nás naopak to nejčistší ženství utlačují. Není to samozřejmě jen v příkladu uvedeného řízení jakéhokoliv silného stroje, který se pohybuje v nějakém provozu, ale takových oborů lidského konání je více. Nelze zde však vypsat tabulku, dle které bychom se řídily a měly tak jistotu, že se zachováme vždy správně. Od tohoto rozlišování máme právě své cítění, které má tu schopnost vždy správně rozlišit, v jakých záchvěvech se která činnost nachází. Musíme však toto své cítění udržovat živým, posilovat jej a zalévat jako něžnou rostlinu, která roste v nehostinné krajině a bojuje o přežití, místo aby kvetla a voněla do dáli pro přinášení krásy a posily všem pocestným.

Nejsme zde tedy, abychom jen tak přežívaly a vytvářely si úspěšný život, ale jsme zde, ženy i muži, abychom se jako lidští duchové rozvíjeli a zráli, abychom svou přítomností vždy obohacovali druhé.

Nechtějme tedy brát mužům jejich specifické činnosti pro uspokojení našich ambicí, ale rozvíjejme se v ženských ctnostech, kterých zde na Zemi je v současnosti tak velmi poskrovnu, že je již mnozí ani neznají. Toho je třeba nám všem na této Zemi, jako soli. Toho se nám všem nedostává. Různých funkcí a důležitých postů mají muži sami mezi sebou veliké množství a jeví se jim to vše jako to nejpodstatnější, čeho je třeba dosáhnout. Nesoupeřme tedy s nimi v této činnosti, ale obohacujme je svými ryze ženskými činnostmi a harmonickým, nádherným, jemným působením, díky němuž můžeme i muže vést k poznání, že naše duchovní hodnoty stojí na prvním místě a až teprve pak je pozemská činnost, kterou díky svému úsilí k duchovním hodnotám povzneseme na poslání, na pomoc bližnímu.

Bez pozemské činnosti, bez hrubohmotné práce se zde na Zemi samozřejmě neobejdeme, jen si musíme vždy uvědomit, pro co jsme kdo vybaveni, abychom tak mohli co nejlépe zužitkovat své dary pro blaho bližních. Tímto přístupem se nám pak vše mnohonásobně vrátí v radosti a štěstí, které se k nám bude vracet zcela přirozeně dle toho, jak my sami toto vložíme do svého konání. Takto pak můžeme i vytvořit základy pro harmonickou společnost, která pulzuje zdravým tepem ušlechtilého lidství.

 

 

Může se to na první pohled jevit v dnešní době jako nemožné k uskutečnění, ale je to jako u každého onemocnění. Nejprve také odstraníme všechny jevy, které nemoc způsobují, a pak postupně s trpělivostí a s pravidelným intenzivním úsilím podáváme lék. Oč vroucnější je naše přání na vyléčení nemoci a pevná naše trpělivost v naplňování všeho pomáhajícího konání pro uzdravení těla, byť to jsou mnohdy maličkosti, tím je větší jistota, že se pacient uzdraví. Ten, kdo bude své tělo zatěžovat tučným jídlem, alkoholem, cigaretami, nemůže se divit, když onemocní, a pokud se těchto nesprávných návyků nezbaví, je téměř jisté, že se neuzdraví, nýbrž naopak, že se jeho onemocnění bude stále jen zhoršovat. Stejně jako bychom měli udržovat ve zdravé kondici své tělo a v prevenci udržování jeho zdraví o něj pečovat s co největším úsilím, tak musíme pečovat i o svého ducha, o naši pravou podstatu, abychom se mohli uzdravit nejen jako jednotlivci, ale následně i jako celá společnost. Zatím je tato společnost nemocná vleklou nakažlivou nemocí nedůvěry, zloby, falše, neochoty a sobectví. Avšak je v našich silách ji vyléčit svým vlastním uzdravením se, a tím i následnou pomocí ostatním.

Proto konejme my ženy vše, co je pro nás tou pravou činností, a stavme si vždy na první místo důležitost všeho duchovního - ženského principu, až pak se rozhodujme, jaké řešení v té které chvíli zvolit. Uvidíte, že najednou se naleznou mnohá řešení, o kterých jsme do té doby ani neuvažovaly. Vzpomeňte si i na způsob života svých babiček a uvidíte, oč jednodušší přístup k ženským činnostem měly. Najděme opět společně souznění, důvěru, lásku a radost mezi sebou, a dejme tak možnost ozdravět celé společnosti.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

ŽENSKÉ ČINNOSTI

Jak jsme si již psaly v předchozí kapitole, je nesmírně důležité, jaký druh zaměstnání nebo činnosti si žena zvolí, neboť každý druh práce vyžaduje také i jiný druh tělesné či duchovní vybavenosti.

Můžeme dnes nejen na sobě, ale také na celé společnosti vnímat, jak nesmírně vzdálené je pravé působení žen od jejich původního, čistého působení duchovního. Jak za ta dlouhá staletí a tisíciletí scházení z pravé cesty jsme se již natolik odklonily od svého poslání, že nyní je nesmírně těžké nalézt a rozpoznat, co je tím pravým a čistým, přirozeným konáním žen.

Protože je tato naše cesta daleko více vzdálena svému původnímu směru než cesta mužů, musíme my ženy vynaložit mnohem větší úsilí ke znovunalezení všeho, co k pravému ženství náleží, a rozpoznání všeho, co je již jen uměle rozumem ženami přijato jako samozřejmé a k ženě patřící. Je to nejen mnoho drobností, bez nichž se žena neobejde při udržování svého vzhledu – jako je například líčení, barvení vlasů, nošení nejrůznějších šperků a dalších maličkostí, ale také je to i mnoho činností, u kterých si ani ženy ani muži neuvědomují, jak dalece potlačují v ženách právě ten pravý rozkvět jejich působení.

 

 

Abychom si to mohly co nejlépe přiblížit, podívejme se zde na jeden malý příklad za všechny. V dnešní společnosti je již naprosto samozřejmé, že jsou ženy řidičkami. Nikdo se nad tím nepozastavuje, a naopak se ještě dělají průzkumy, kdo je lepším řidičem, zda žena či muž, a mnohdy se dochází k závěru, že je to právě žena.

Ale podívejme se na tuto činnost trochu více do hloubky. Je nám všem známo, že mozek žen a mužů je rozdílný, nejen svojí velikostí, ale i odlišností ve své funkci. Mužský mozek je zcela přirozeně vyvinutější ve všem, co je aktivně působící. Tudíž je u muže daleko více vyvinuta schopnost periferního vnímání, rychlého rozhodování ve složitých situacích – tedy nacházení rychlého řešení, a na druhou stranu je zase muž vybaven menší schopností jemnějšího odciťování, a tím tedy není tolik ovládán různými emocemi. Je to tedy výbava, kterou můžeme přirovnat k výbavě lovce, jenž musí být schopen zachytit každý sebemenší pohyb okolo sebe a v plné soustředěnosti rychle jednat, bez rozkolísání emocí jakéhokoliv druhu.

Tudíž můžeme říci, že s touto výbavou je schopen muž daleko snadněji pracovat ve všech řídících funkcích, také třeba v práci operujícího lékaře a v neposlední řadě v roli řidiče automobilu, autobusu, tramvaje, letadla - prostě všech strojů. Tím, že má pro tyto práce o něco lepší výbavu než žena, je schopen je plnit s daleko menší námahou a úsilím než ona, jež všechno toto vybavení - ať již tělesné či duchovní - nemá tak silné.

Z toho tedy vyplývá, že je žena sice schopna tyto práce zvládnout, ale musí k tomu vynaložit mnohem větší úsilí než muž. Toto úsilí je úsilím vysoce aktivního druhu, při němž se žena musí intenzivně ladit na mužské působení, a tím zcela pochopitelně současně potlačuje a utlačuje vše jemnější, čeho je však spolu s její původní úlohou na Zemi naopak potřeba rozvíjet.

Pokud se z tohoto pohledu opět vrátíme k samotnému řízení vozidla, musíme si nutně uvědomit, že proto, aby žena nezpůsobila havárii a nebrzdila plynulý provoz v dopravě, musí vždy, když usedá za volant, potlačit v sobě vše jemnější a ryze ženské působení. Musí zcela odstavit své cítění a plně se soustředit svým rozumem na náročnou dopravní situaci, která je plná stresujících momentů, chaotická a nevypočitatelná, vyžadující si pevného rozhodování a dokonalé schopnosti periferního vnímání všeho, co se děje kolem vozu.

Samozřejmě že ženy, jež nemají v sobě plně a silně prožitý první stupeň na cestě k pravému ženství, kterým je pravá čistá touha stát se opravdovou ženou, a tím nalézt cestu zpět ke svému původnímu poslání, nad tímto jen mávnou rukou se slovy, že jim to takové problémy nedělá, a že jsou v situaci, kdy v mnoha případech to ani jinak řešit nelze.

Opět je zde pro každé takové řešení situace důležité, jaké priority si v sobě žena nese. Co je pro ni na prvním místě, a tím tedy podstatné při hledání východiska z dané situace. Ano, v dnešní době je mnohé nastaveno tak, že je již samozřejmostí, že jsou ženy řidičkami, že i finanční situace mnoha rodin umožňuje, mnohdy i způsobem organizace vyžaduje, aby měla většina lidí svůj vůz.

Vezměme zde přitom v úvahu ještě jednu maličkost. Nejen, že žena v takovéto situaci podporuje svým přístupem aktivní, hutnější myšlenkové formy, ale zároveň se i podílí na dalším znečišťování ovzduší v přírodě. Všimněme si jen, kolik rodin vlastní i dva vozy právě proto, aby mohla žena jezdit sama, v čase, kdy je muž ve svém zaměstnání. A také přemýšlejme o tom, zda všechny ty důvody, kvůli kterým se potřebuje žena přemístit svým vlastním vozem, jsou opravdu tak nezbytně důležité. Až příliš často jezdí žena za svými zálibami, které jí ani trochu duchovně neposouvají kupředu, naopak v ní podporují jen určitý druh marnivosti. Přitom považuje žena tyto záliby za nutné pro vývoj své osobnosti. Netuší však, co je skutečně podstatou její niterné osobnosti.

Místo jízdy do fitcentra mohla by žena jít na krásnou procházku přírodou, kde může ještě naopak načerpat posilu z naladění se na její nádheru, nebo může naopak svou prací zušlechtit třeba zahradu, kde tak spojí příjemné s užitečným.

 

 

Z tohoto příkladu je možné vnímat, že často volíme způsoby a řešení na první pohled jednodušší a pohodlnější, které jsou však na úkor našeho správného duchovního rozvíjení. Když si ještě v tu chvíli uvědomíme, proč zde vlastně na této Zemi jsme, za jakým účelem se stále rodíme a prožíváme všechny ty těžkosti, ale i radosti, pak pochopíme, že je vždy důležitější takové rozhodnutí, které je pro našeho ducha posilujícím a dávajícím možnost se stávat stále sebevědomějším a zralejším. Takto si tedy postavme vždy vedle sebe momentální potřebu jednoduchým a pohodlným způsobem si pomoci a potřebu správného zachování se v dané situaci jako žena, která si v sobě nese ty nejušlechtilejší záchvěvy ducha.

Abychom vše toto mohly v sobě rozvíjet, je pro nás nesmírně důležité, abychom vždy dokázaly správně rozpoznat, jaké činnosti nás mohou posouvat kupředu a jaké činnosti v nás naopak to nejčistší ženství utlačují. Není to samozřejmě jen v příkladu uvedeného řízení jakéhokoliv silného stroje, který se pohybuje v nějakém provozu, ale takových oborů lidského konání je více. Nelze zde však vypsat tabulku, dle které bychom se řídily a měly tak jistotu, že se zachováme vždy správně. Od tohoto rozlišování máme právě své cítění, které má tu schopnost vždy správně rozlišit, v jakých záchvěvech se která činnost nachází. Musíme však toto své cítění udržovat živým, posilovat jej a zalévat jako něžnou rostlinu, která roste v nehostinné krajině a bojuje o přežití, místo aby kvetla a voněla do dáli pro přinášení krásy a posily všem pocestným.

Nejsme zde tedy, abychom jen tak přežívaly a vytvářely si úspěšný život, ale jsme zde, ženy i muži, abychom se jako lidští duchové rozvíjeli a zráli, abychom svou přítomností vždy obohacovali druhé.

Nechtějme tedy brát mužům jejich specifické činnosti pro uspokojení našich ambicí, ale rozvíjejme se v ženských ctnostech, kterých zde na Zemi je v současnosti tak velmi poskrovnu, že je již mnozí ani neznají. Toho je třeba nám všem na této Zemi, jako soli. Toho se nám všem nedostává. Různých funkcí a důležitých postů mají muži sami mezi sebou veliké množství a jeví se jim to vše jako to nejpodstatnější, čeho je třeba dosáhnout. Nesoupeřme tedy s nimi v této činnosti, ale obohacujme je svými ryze ženskými činnostmi a harmonickým, nádherným, jemným působením, díky němuž můžeme i muže vést k poznání, že naše duchovní hodnoty stojí na prvním místě a až teprve pak je pozemská činnost, kterou díky svému úsilí k duchovním hodnotám povzneseme na poslání, na pomoc bližnímu.

Bez pozemské činnosti, bez hrubohmotné práce se zde na Zemi samozřejmě neobejdeme, jen si musíme vždy uvědomit, pro co jsme kdo vybaveni, abychom tak mohli co nejlépe zužitkovat své dary pro blaho bližních. Tímto přístupem se nám pak vše mnohonásobně vrátí v radosti a štěstí, které se k nám bude vracet zcela přirozeně dle toho, jak my sami toto vložíme do svého konání. Takto pak můžeme i vytvořit základy pro harmonickou společnost, která pulzuje zdravým tepem ušlechtilého lidství.

 

 

Může se to na první pohled jevit v dnešní době jako nemožné k uskutečnění, ale je to jako u každého onemocnění. Nejprve také odstraníme všechny jevy, které nemoc způsobují, a pak postupně s trpělivostí a s pravidelným intenzivním úsilím podáváme lék. Oč vroucnější je naše přání na vyléčení nemoci a pevná naše trpělivost v naplňování všeho pomáhajícího konání pro uzdravení těla, byť to jsou mnohdy maličkosti, tím je větší jistota, že se pacient uzdraví. Ten, kdo bude své tělo zatěžovat tučným jídlem, alkoholem, cigaretami, nemůže se divit, když onemocní, a pokud se těchto nesprávných návyků nezbaví, je téměř jisté, že se neuzdraví, nýbrž naopak, že se jeho onemocnění bude stále jen zhoršovat. Stejně jako bychom měli udržovat ve zdravé kondici své tělo a v prevenci udržování jeho zdraví o něj pečovat s co největším úsilím, tak musíme pečovat i o svého ducha, o naši pravou podstatu, abychom se mohli uzdravit nejen jako jednotlivci, ale následně i jako celá společnost. Zatím je tato společnost nemocná vleklou nakažlivou nemocí nedůvěry, zloby, falše, neochoty a sobectví. Avšak je v našich silách ji vyléčit svým vlastním uzdravením se, a tím i následnou pomocí ostatním.

Proto konejme my ženy vše, co je pro nás tou pravou činností, a stavme si vždy na první místo důležitost všeho duchovního - ženského principu, až pak se rozhodujme, jaké řešení v té které chvíli zvolit. Uvidíte, že najednou se naleznou mnohá řešení, o kterých jsme do té doby ani neuvažovaly. Vzpomeňte si i na způsob života svých babiček a uvidíte, oč jednodušší přístup k ženským činnostem měly. Najděme opět společně souznění, důvěru, lásku a radost mezi sebou, a dejme tak možnost ozdravět celé společnosti.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

 

LÁSKA

Jak jsme si již na počátku našeho seriálu napsali, k pravému působení ženy není bezpodmínečně nutné, aby smyslem jejího života bylo naplnění svazku manželského. Doplňování ženského a mužského principu, pasivního a aktivního působení, je možné i bez prožívání takto blízkého vztahu. Toto doplňování aktivního a pasivního principu probíhá všude, kde žijí muži a ženy. Pokud dokáže každý na svém správném místě plně rozvíjet své dary a žena ve svém čistém naladění je schopna přijímat a předávat světlé proudy, které zachytává díky svému jemnějšímu naladění vzhůru, pak v každém takovémto společenství bude vždy správně působit souzvuk aktivního a pasivního principu.

Jsme-li však obdařeni tím štěstím, že smíme najít sobě blízkého člověka, který si ve svém naladění nese přesné doplnění našeho temperamentu, pak musíme o tento dar lidského souznění pečovat a rozvíjet jej do krásy silné věrné lásky. Neboť jedině takto prozářený vztah mezi mužem a ženou je nejen schopen přetrvat mnohé nesnáze, ale naopak se stále rozvíjí do krásnějších a zralejších podob.

V dnešní době, díky tomu, že lidé již zapomněli ve svém životě prožívat vše celým svým srdcem, zapomněli, že člověk není jen lidské tělo, ale jeho podstatou je vnitřní já – náš duch, který se projevuje jedině v citových prožíváních, uzavřeli své čisté touhy a city kdesi hluboko svým rozumem a ztratili tak důvěru, a tím možnost prožívání opravdového nádherného, láskyplného vztahu muže a ženy.

 

 

Ve všem dnes panuje převážně jen povrchnost a určitý druh spěchu, se kterým se většina lidí žene svým životem kupředu, aby stihla zachytit a užít si v životě vše, co je jen možné. Poháněni ještě mylnou představou, že žijeme jen jednou, jsou dnes lidé, při dostatku všeho pro život základního, ve svém vymýšlení nových druhů zábavy, nesmírně vynalézaví a lační po nových a nových formách takzvaného dobrodružství. A s tímto přístupem se vrhají mnozí jen do povrchních tělesných vztahů, ve kterých tak nemohou nalézt nikdy štěstí, neboť většina lidí chce tak jen přijímat domnělou lásku od druhého. Je to podobné jako používání chemických hnojiv a genetických úprav u rostlin. Také u rostlin mají lidé snahu vyhnat vše nesmírně rychle do velké sklizně. Jaká ale je kvalita takovýchto rostlin? Až teprve po čase, po mnoha nepříjemných zkušenostech, zjišťujeme, jaké ještě vedlejší následky nám přineslo toto lidské počínání. Lidé totiž chtějí všechno hned a hodně.

Láska, pravá, čistá láska musí však vykvést pomalu, ale intenzivně. Musíme o ni trvale pečovat. Vše citové, co do takového vztahu ze sebe vložíme, se nám přece stejnou měrou vrátí. Tak jako pulsuje tento zákon dávání a braní ve všem ostatním, i zde to můžeme prožívat velmi intenzivně.

Přibližme si nyní obraz láskyplného vztahu od počátku jeho zrodu. Pokud touží žena stát se opravdovou ženou a s čistou touhou usiluje o naplňování svého úkolu pravého ženství, vyzařuje okolo sebe nádherné harmonické proudy s podobností čistého něžného poupěte. Jemná vůně tohoto květu pak pronikne až k čistému mužskému srdci, které je ve svém mužském působení aktivního, tvůrčího rytíře zasaženo neznámým, avšak krásným proudem světlých tónů. Tento proud v něm pak otevírá cit, který se stále zesiluje a vyvolává potřebu tento nádherný květ čistého ženství ochraňovat. Pomalu a zlehounka se přibližuje, aby tuto křehkost, která mu dává tolik síly a odvahy, neporanil. Pomalu se tak sbližují dva lidští duchové, kteří ve své blízkosti rozvíjejí jen ty nejkrásnější dary, které si přinesli. Probouzí se a sílí čistý dar lásky, jež vyvolává v každém touhu být pro toho druhého tím nejlepším. Obdarovávat jej sám sebou, svými ctnostmi, aby si ten, kterého si můžeme pro jeho ctnosti vážit, mohl pro totéž vážit nás.

 

 

Jen zlehounka se tak přibližují i tito dva lidé do větší blízkosti, až je jejich souznění natolik silné, že cítí pravost a opravdovost svého citu. Teprve pak se dotknou jejich ruce a jejich vztah se může pomalu rozvinout i k blízkosti tělesné. Pokud takto budou pečovat o svůj vztah s něhou a touhou být tomu druhému vždy tím nejkrásnějším především však svými ctnostmi, pak může jejich vztah jedině nabývat na síle, intenzitě a může zrát. Pokud si žena i muž budou stále udržovat čistou touhu naplňování Zákonů Stvoření a jako lidé budou usilovat o pravé lidství, pak teprve mohou i svůj vztah protkávat světlými nitkami svých ušlechtilých duchů a vzájemně se budou povznášet na své cestě vzhůru ke Světlu. Potom také budou prožívat pravý vztah, který je uzavřený v nebi, neboť je zde zakotvený oboustrannou touhou po splnění své úlohy čistého lidství, tak, jak nám bylo dáno.

Toto byl obraz, který nám měl přiblížit čistý záchvěv opravdové lásky. Bez takovéhoto obsahu nemohou lidé lásku nikdy prožívat. Je mnoho krásných drobností, které zesilují možnost prožívání láskyplného vztahu. Tyto nepatrné drobnosti však již dnes lidé ve své povrchnosti znehodnotili tím, že se s nimi plýtvá při všech možných příležitostech. Jako příklad vezměme si polibek, který by měl být jen ryzím projevem čisté a silné lásky. Měl by tak být dáván v něžnosti souznění jen mezi těmi, kteří takovouto lásku prožívají. Rozhlédněme se však okolo sebe. Kdekoliv se lidé setkají, vždy se mezi sebou hubičkují a ani trochu nepřemýšlí, že tím si zcela pošpinili hodnotu čistého polibku. O objímání a dalších tělesných dotycích, které jsou dnes zneužívány stejnou měrou, ani nemluvě. Většina lidí nad tím však mávne rukou a začne hovořit něco o zbytečné prudérnosti.

Tím se však hlavně oni sami připravují o jemné, nádherné záchvěvy lásky, které by tím nabyly na jiné hodnotě, pokud by byly lidem takto vzácné, a nebyly by rozdávány na potkání. Mnohého člověka dnes žene jen spalující touha dosáhnout svého cíle, který je mnohdy jen určitým pocitovým a pudovým pohonem, avšak tento ryze tělesný pohon se rychle vyčerpá, vyprchá, a takový vztah pak okamžitě ztrácí na smyslu. Neboť cíle bylo dosaženo, a pak … již jen setrvačnost, ochlazení, nezájem. Takový vztah je jen oboustranným trápením. Žel, většinou se lidé v takovýchto prožitích utvrzují jen v tom, že to tak je normální, a hledají povyražení jinde, aby opět prožili onen pocit vzrušení, který prožívali kdysi dávno, někde na počátku.

Také jsou ještě utvrzováni různými odborníky na manželství v tom, že i toto je správné, a že případná nevěra, není-li vyzrazena, jen vztah utuží. Všimněme si, jak dnešní společnost zcela toleruje i nevěry veřejné a mnozí muži se tím doslova chlubí jako lovci trofejemi. Plní se tím stránky bulvárních novin a čtenáři jen hltají takovéto pikantnosti. Dokonce v očích mnohých získávají si takoví lidé na větším obdivu oproti těm, kteří si v tomto směru stojí čistě a věrně. Ale to vše je jen pokřivené prožívání povrchního přístupu ke vztahu, který je možný pouze s vnitřním hlubokým citem. Jak nesmírně nízko v tomto směru lidstvo stojí.

Není ale třeba zde rezignovat, že prožívat láskyplný vztah v dnešní době už nelze. To by byla degradace vnitřní síly každého z nás, jelikož jsme toho schopni, avšak máme zde na Zemi vše prožívat především svým duchem, svými city. Vše, co konáme, musí být vždy tímto cítěním naplněno. Jakékoliv rozhodování musí být opřeno o vnitřní přitakání ducha, že to je správné, pravé, smysluplné, posilující, harmonické, vytvářející krásu, ochraňující vše slabé, a u citu lásky musí být takové přitakání ještě silnější.

Jen zvířata ze své podstaty zvířecí duše prožívají vztahy, které mají za úkol pouze rozmnožování. Lidský duch stojí však ve své duchovní podstatě výše a má schopnost prožívat silné city. A právě jedině skrze taková opravdová a silná prožívání může být člověk šťastným. Toto štěstí si nenahradí sbíráním a hromaděním hmotných statků a soupeřením s druhými ve snaze zvítězit a ukázat, kdo je schopnější a movitější, kdo má svým vzhledem krásnějšího a atraktivnějšího partnera.

Lásku, pravou lásku, je možné prožít i dnes, a my ženy můžeme udělat velmi mnoho pro to, aby se láska opět rozezvučela mezi všemi lidmi. Ať již je náš temperament ten nejmírnější nebo naopak živější, pokud nese si stále v sobě zabarvení ženských ctností, vždy bude zde takový muž, který opět svým druhem temperamentu nás bude moci doplňovat. Tak jak se říká, že se opaky přitahují, tak to také platí. Žena a muž mohou ve svém čistém prožívání nádherného harmonického svazku splynout v celek. Aktivnější, temperamentem až cholerický muž bude ke svému druhu potřebovat ženu mírnější, aby mohla vyvážit jeho silnou mužskou aktivitu, a žena takto mírnější pro své působení tuto silnou mužskou aktivitu potřebuje.

A muž, který je ve svém temperamentu mírnější, bude naopak potřebovat ženu více temperamentnější, aby mohla doplňovat jeho záření. Neznamená to však, že by si měli žena a muž ve svém vztahu přerozdělovat své základní úlohy muže a ženy. Vše musí zůstat ve zdravých hranicích ženského a mužského principu ve Stvoření. Jak jsme si již psali, je toto dáno naší výbavou. Pro ryze mužské působení je plně vybaven pouze muž a pro ryze ženské působení je vybavena nejlépe pouze žena. Když budeme toto ctít i ve svých vztazích, budeme moci rozvíjet přirozeně a sebevědomě i vztahy nejbližší.

 

 

Žena také musí do vztahu vnášet neustálou krásu a harmonii. Nesmí nikdy dovolit, aby před svým mužem dbala méně na své chování a vzhled než před ostatními. Stále musí chtít být tou nejušlechtilejší hlavně pro svého muže, kterého miluje. Jak by muž mohl milovat ženu, která se před ním ukazuje v teplákách, v natáčkách, polonahá pobíhá po bytě a do toho ještě okřikuje děti a svého muže stejně tak. Představme si my ženy, jak na nás ale působí muž v obnošeném a vytahaném spodním prádle, ležící na pohovce, sledující televizi a popíjející přitom pivo z lahve. Není to pěkný pohled, ale žel, je to především vina ženy, která nedokázala ve vztahu udržet krásu a harmonii hlavně svým příkladem a svým čistým působením. A v tomto stavu to také žádné výčitky nenapraví. Chce-li se žena pohoršovat nad chováním svého muže, ať raději nejprve sama zpytuje své svědomí.

Žena musí dokázat udržet i tu nejtěžší chvíli vzájemného prožívání v čisté harmonii, neboť ona je tou, která pečuje o čistý květ lásky ve vzájemném vztahu muže a ženy. Jak tuto květinu lásky zalévá, tak tato roste nebo vadne. Muž je v tomto směru ten, který je buď nesmírně posílen ženským působením a touží z celého srdce svou ženu ochraňovat, těší se do svého domova, kde jej čeká po jeho náročném dni mnohých bojů harmonické zázemí, světlem prozářená žena, kvůli které by mohl i nebesa dobýt. Pokud toto ve svém domově nenachází, je pro něho velmi těžké, a mnohdy i nemožné si odpočinout, přijmout posilu a udržet si vroucí vztah k ženě, která jej ještě navíc častuje mnoha nepříjemnými slovy a obtěžuje svým zanedbaným vzhledem, kterým mu tak říká, že už jí nestojí za to, aby se kvůli němu namáhala být stále tou něžnou a láskyplnou jako kdysi, před dvaceti lety. Místo vzájemné posily a podpory prožívají tak oba jen zklamání a čekají, kdy se snad ten druhý změní. Napjatým dusným tichem vznáší se pak veliké množství oboustranných výčitek a zraňujícího zklamání. To vše je však možné změnit!

Žena dostala do vínku jako nesmírný dar krásnou schopnost udržovat si spojení se světlým zářením shůry. A toto spojení, pokud jej udržuje v čistotě, jí dává vždy velikou posilu a pomoc. Ona tak s lehkostí může načerpat tuto sílu pro sebe i pro muže. Že se tak neděje, můžeme vidět všude okolo sebe.

Opět tedy není možné dávat si jakékoliv konkrétní rady na to, jak být dobrou manželkou, jak se o to snaží mnohé dnešní časopisy. Největší částí těchto rad a návodů jsou jen rady rozumu, který sleduje jen cíl ve vnějších formách. My však musíme dokázat uchopit do hloubky vždy podstatu všeho, co konáme. Oporou nám k tomu budou Zákony Stvoření, které byly nám lidem již před dávnými časy přineseny Mojžíšem. Tyto Zákony Stvoření jsou nám stále přibližovány v dalších obrazech, abychom dokázali i v dnešní době vše správně pochopit. Budeme-li tedy opravdu chtít nalézt východisko z každé situace čistým a správným způsobem, nalezneme vždy odpověď v těchto Zákonech pro život. Ke správnému pochopení nám také vždy bude pomáhat naše vnitřní čisté cítění.

Pokud budeme chtít my ženy udržovat své vztahy lásky čisté, zářivé a průzračné, plné životadárného proudění, pak musíme umět dát své já stranou v tom směru, že není naším cílem prosadit si za každou cenu svou pravdu, že vztah není určitý druh soupeření o to, kdo vyhraje, ale že naším úkolem je vždy udržovat harmonické záření mezi námi a naším milovaným mužem. Naše já se musí projevovat pouze tím, že se budeme snažit být samostatnými, pravými osobnostmi, které si mohou vážit samy sebe, a tím dávají možnost i nám nejbližšímu člověku, aby si on mohl vážit nás. Nebuďme ale také ani ovce, které slepě přijímají v rozporu se svým citem a studem vše, co náš v tuto chvíli již nezdravě milovaný a slepě následovaný muž říká. Jedině dvě samostatné, ušlechtilé osobnosti mohou společně vytvářet láskyplný, plnocenný vztah, prodchnutý úctou jednoho ke druhému. Tato úcta nám také dává i důvěru jednoho ke druhému.

Věřte, že takový vztah je zde na Zemi i v tuto dobu možný, a že dává člověku prožití nesmírné radosti a štěstí, které pak vkládá do všeho, co koná. Z takového vztahu potom mohou čerpat i ostatní lidé, kteří žijí v blízkosti vroucně se milujících lidí. Všechny myšlenkové formy, které pak obklopují takový rodinný krb, jsou pouze světlé a povznášející a působí tak silně, že pokud vejdete do jejich domova, cítíte se zde vždy nesmírně dobře. A to je onen kruh dávání a braní. S láskou dávajíce jsme otevřeni přijímání nádherných proudů, a ty nás opět povznáší a naplňují touhou opět a znovu dávat to nejkrásnější, co je v nás.

Jedině z takových vztahů může lidem přicházet požehnání lásky a do takových vztahů mohou přicházet čisté duše. Zde pak mohou vyrůstat zdravé a čisté děti.

O tom si však napíšeme v příští kapitole.

Přeji Vám všem, abyste mohli v jakékoliv podobě čerpat sílu z opravdové, čisté lásky.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

MATEŘSTVÍ

Mateřství je nádherným Božím darem pro každou matku. Však současně je potřebné poukázat na to, že není nejvyšším posláním ženy na Zemi.

Každá žena má schopnost jemného cítění, které jí umožňuje v čistém naladění zachytávat světlé proudy shůry. Může a má dosáhnout té nejvyšší ušlechtilosti ženství a v jemném souznění se světlými zářivými paprsky má tak přinášet posilu z duchovních sfér. Má přinášet stálé upamatování na krásné nebeské zahrady, ze kterých náš duch přišel na tuto Zemi, aby s touto upomínkou lidé žili, naplňovali ve svém životě všechna Boží Přikázání, aby uzrávali do sebevědomých jedinců, kteří se smí znovu takto obohaceni navrátit zpět, do svého duchovního domova. To je ten nejnádhernější úkol každé ženy.

Pokud je žena takto čistě otevřená zmíněným proudům a prožívá-li láskyplný vztah, může pak být ještě obdařena krásným darem, kterým je mateřství. Má-li být mateřství opravdovým darem a požehnáním, musí žena i tento svůj úkol dokázat naplnit svým vnitřním jasem.

 

 

 

Jak jistě již víte, člověk není jen tělo samotné, ale jeho základním já je jeho vnitřní vědomí – lidský duch. Duch vtěluje se skrze záření světlého mostu, který vytváří nastávající maminka svým vnitřním zachvíváním do určité úrovně jemných zahrad mimo tuto pozemskou pláň. Skrze záření tohoto mostu může pak asi v pátém měsíci těhotenství přijít tento duch, který se tak vtělí do již vyvíjejícího se tělíčka v matčině lůně. Jak světlý a čistý bude tento duch, určuje na prvním místě nastávající maminka svým převažujícím naladěním, svou povahou, svým temperamentem, svými myšlenkami. Proto je nesmírně důležité, aby nastávající maminka byla po celý čas těhotenství v tom nejkrásnějším naladění, jaké jen dokáže vytvořit.

Již při samotném aktu lásky, který umožnil vytvoření zárodku dětského tělíčka, nacházejí se v blízkosti takovýchto dvou zamilovaných lidí duše, jež svou stejnorodostí jsou k těmto lidem přitahovány. Již zde se vytváří první malé nitky, které spojují zatím ještě vzdáleně duše, jež se touží vtělit do právě vytvořeného zárodku budoucího tělíčka dítěte. Od prvního počátku lze tedy hovořit o vytvoření určitého pouta. Je však zatím ještě slabé a teprve s postupem rozvoje hmotného tělíčka buďto toto spojení sílí anebo při nějaké velké, dlouhodobé změně v chování, myšlení maminky, či dokonce změně prostředí, kterým se náhle žena obklopí, mohou stávající připravené duše vystřídat duše, které jsou bližší této nastalé změně.

Proto je nesmírně důležité, aby každá budoucí maminka stále v sobě živila jen ty nejkrásnější myšlenky lásky, které by tak měla prožívat i spolu s nastávajícím tatínkem. Neměla by také navštěvovat místa, kde jsou lidé naladěni na nedobré myšlenkové formy. V dnešní době je to, žel, téměř všude, kde se pohybuje větší množství lidí.

Představme si seménko, které bylo zasazeno a jeho sluncem a zálivkou jsou jemné paprsky záření, které k němu přichází skrze myšlenky maminky a jejího okolí. Chce-li tedy budoucí maminka, aby ze seménka bylo co nejkrásnější, nejzdravější a jen radost vzbuzující děťátko, musí mu své péče věnovat právě v tomto období co nejvíce.

Toto jsou proudy, které určují, jaké děťátko se narodí. Nerozhodují o tom nějaké hrubohmotné geny, které jsou dány stavbou těla maminky a tatínka. To jsou jen základní kameny pro stavbu těla. Tím nejdůležitějším jsou vlastnosti, které v sobě oba nosí, a tyto vlastnosti patří duchu. Z toho také vyplývá, že děťátko, které se narodí, je samostatným lidským duchem, jenž zde na Zemi již mnohé prožil. Svými sklony a schopnostmi je nejbližší k těmto dvěma lidem, kteří tak mohou uvítat toto děťátko jako hosta, jenž může díky této inkarnaci opět pokročit kupředu ve svém uzrávání.

 

 

Péče o hrubohmotné tělo je samozřejmou součástí zodpovědnosti, kterou na sebe rodiče splněním svého přání přijmout dar dítěte vzali, a není třeba ji zde rozvíjet, neboť o ní se hovoří skoro všude, kde se zaobírají lidé nadcházejícím mateřstvím. Avšak na vnitřní rozvoj, na tkaní budoucího tělíčka ze světlých nitek, které navazuje právě maminka, se zapomíná. Je to tím, že o těchto dějích již dnes málokdo ví – zapomněli jsme, jako lidé, co vše je se zrozením lidského ducha spojeno. Není nutné, aby žena v tomto období nějak speciálně meditovala. Naopak je potřebné, aby její vnitřní naladění bylo v plné přirozenosti co nejharmoničtější, radostné a mohlo se co nejvíce spojovat v myšlenkách s nádherou nebeských světů. To lze nejlépe v přírodě, která je ještě čistá a stále propojená se světlými výšinami. Takové prostředí si však může vytvořit nastávající maminka i ve svém domově, kdekoliv, tedy i ve městě, kde může svým úsilím zakotvit záření lásky a harmonie.

Tento obraz navazujících se prvních nitek spojení k umožnění inkarnace nového ducha je také odpovědí pro všechny, kteří stále nedokážou určit, kdy se dá již hovořit o člověku, a zda je správné přerušení těhotenství do určité doby lidským zásahem nebo nikoliv. To je však jiná kapitola, o které nyní hovořit nebudeme.

Postupem času, jak se tělíčko utváří, zesiluje se stále více i jemné spojení, které udržuje si již jen jeden konkrétní lidský duch, který je s vyzařováním maminky tím nejbližším.

V období kolem pátého měsíce těhotenství žena ucítí první pohyb svého děťátka. V tuto dobu se duch inkarnoval do tělíčka již natolik zralého, že se s ním mohl plně spojit. Spojení ducha a tělíčka umožňuje právě vyzařování krve. Od této chvíle si maminka buduje pevný vztah se svým budoucím děťátkem. Dítě tak vnímá vyzařování své maminky, na které je plně naladěné.

Je samozřejmé, že harmonické a radostné naladění ženy ještě umocňuje prožívání láskyplného vztahu s mužem, který svým vyzařováním doplňuje svou ženu. Čím krásněji a harmoničtěji prožívají svůj vztah, tím krásnější prostředí vývoje vytváří pro své budoucí děťátko.

Pokud svůj vztah žena a muž v tomto svazku stále rozvíjejí ve vzájemné lásce a úctě jeden ke druhému, zesilují tím záření ochrany pro děťátko, které se k nim narodí.

Jakmile děťátko přijde na tento svět, prožije velmi rychle dotek zachvívání vnějšího okolí, proto je také důležité, aby se žena i při porodu dokázala přes všechny těžkosti udržet v myšlenkách lásky na příchozího nového človíčka.

Tak, jak bude potom toto děťátko obklopováno láskou a harmonickým vyzařováním muže a ženy, tak bude moci růst ve zdravého, citově zralého člověka. To jsou ty nejdůležitější základy, které především maminka ve své nezastupitelnosti dává svému dítěti. Ono potřebuje vyzařování své maminky, potřebuje onu stejnorodost, kterou mu může dát jedině ona. Péče o právě narozené děťátko nespočívá jen v péči tělesné, ale především v péči duchovního rozvoje, souznění maminky s děťátkem a hlavně maminky s tatínkem, neboť sebemenší disharmonie mezi nimi ihned vytvoří záření myšlenek, které děťátko atakuje. Do určitého věku není dítě schopno si vytvářet v tomto směru dostatečně silnou ochranu.

 

 

Opět je potřeba si uvědomit jako ve všem i zde zdravou míru každého našeho konání. Nic nemá být přemrštěným jakýmkoliv směrem, aby se strhlo k nezdravotě v přístupu! Žena i přes toto všechno prožívání nesmí nikdy zapomenout na svého muže. On stojí vedle ní a z jejich vztahu je zde děťátko, které jim bylo darováno na jejich prosbu jako dar lásky. Dítě tedy nesmí být v citu upřednostňováno, avšak také na druhou stranu ani opomíjeno. Proto máme svůj cit, abychom dokázaly vše vždy správně rozpoznat a dle toho konat.

Pokud by tedy všechny nastávající maminky ctily všechny zmíněné zákonitosti související se zrozením lidského ducha, a usilovaly by tak o co nejkrásnější naplnění daru mateřství, pak by naše společnost byla obdařena vnitřně i tělesně zdravými jedinci.

S tímto se také pojí věta: jaké má národ ženy, takový jest ve svém celku!

Není tedy něčím více žena, která přivedla na tento svět 5 dětí, avšak současně není schopna dát ze sebe ani zlomek toho, co se k tomuto daru váže, než žena, které tento dar z různých důvodů dán nebyl, avšak dokáže svým působením, svým příkladem vychovávat druhé.

Proto se nemusí ženy nijak trápit, pokud nemohou prožívat v tomto svém životě dar mateřství. Každá z nás již na této Zemi byla mnohokráte, v mnoha inkarnacích jsme jistě vychovávaly vícero dětí, a také jsme jistě udělaly i mnoho chyb. Pokud jsme nyní mohly nalézt smysl života a otevřely jsme v sobě své vnímání citu – ducha, můžeme také nacházet i mnohé odpovědi na své otázky. V každém svém konání bez rozdílu věku, nehledě na náš zdravotní stav, na naše společenské či rodinné postavení, pak můžeme rozvíjet to nejkrásnější ženské působení, které bude moci ozdravět celou společnost. Aby se tak skrze duchovně probuzené ženství mohly na tuto Zemi vtělovat co nejčistší duchové.

Jen pohleďme na stav dnešní společnosti, která v tomto směru je tak churavá, že stále více žen nemůže prožívat mateřství, přestože po něm tolik touží. I to je možností, jak si mohou takové ženy uvědomit, že něco není v pořádku. Může o tom konec konců přemýšlet každý, jak se celá společnost staví k tomuto tak důležitému momentu lidského života. Co je nyní tím nejdůležitějším, a co důležitého se naopak opomíjí. Pokud si však toto uvědomí každá žena, která bude toužit přivést na tuto zemi krásného, čistého ducha, pak svým přístupem může ovlivnit velice mnoho. Stačí jen pamatovat na to, že nikdo z nás není jen tato viditelná hmota, ale že my jsme tím, co toto tělo oživuje, co skrze toto tělo projevuje své city – jsme lidští duchové. Proto se již tak konečně projevujme!

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

VÝCHOVA DĚTÍ

Pokud směla žena přijmout dar mateřství, nese zároveň i nesmírnou zodpovědnost za dítě, jež jí bylo svěřeno. Je tedy velmi důležité, aby si ještě před samotným aktem početí byla žena této zodpovědnosti vědoma a byl pro ni tento akt lásky spojen s vědomím, že je připravena přijmout tento dar se vším, co k němu náleží.

S příchodem miminka je na matku kladena ještě větší potřeba naplňování správné úlohy ženství. Výchova dítěte nespočívá jen ve slovech k usměrňování dítěte, ale především ve vlastním příkladu naplňování všech požadavků, které jsou předkládány před dítě.

Cti otce a matku. Tak zní čtvrté přikázání, které i svým pořadím v celku Zákonů Stvoření ukazuje nesmírnou důležitost naplňování. Je třeba jej však chápat správně. Cti otce a matku neznamená příkaz pro dítě, že jest pro něho nutností vážit si svých rodičů, i kdyby mu k tomu nedávali možnost. Je to především přikázání pro rodiče. Rodiče, ctěte svůj úkol rodičovství, který jste na sebe dobrovolně vzali! Žijte tak, aby si vás vaše dítě mohlo vážit. Buďte mu vzorem ženství a mužství. Tak, jak se chová maminka k otci a otec k mamince, tak ukazují svému dítěti, jak se má chovat muž k ženě a žena k muži. Jak hluboký a opravdový vztah prožívají otec a maminka k sobě navzájem, takovou lásku vkládají do života svému dítěti. Právě to jemné, co rodiče v jejich vřelém vztahu obklopuje, působí na dítě nejvíce. Tudíž každý nesoulad mezi maminkou a tatínkem, byť nevyřčený, dítě ihned pozná a v jemném záření se jej silně dotýká.

Pokud je tedy obklopováno jen zářením lásky a harmonie, je silné ve svých citech, nestrádá a nemá potřebu si vynucovat pozornost od svého okolí jakýmkoliv atakujícím způsobem, či ještě hůře nějakým zlým činem. Takové dítě se teprve pak proviňuje proti Zákonům přikázání, pokud by nechtělo toto naplňovat. Nesmí si také myslet, že zde, na této Zemi, není ze své vůle, že za to mohou jeho rodiče. To je velký omyl! Duch, jenž se narodí na Zemi a pochopitelně nejdříve vyrůstá jako dítě u rodičů, si také vyprosil možnost inkarnovat se právě prostřednictvím těchto rodičů, aby směl pokročit na své cestě bytí o další krok dále, ke svému sebeuvědomění. Není tedy možné, aby si dítě či rodiče stěžovali, že jsou spojeni v jednu rodinu. Z obou stran vzniklo toto přání. Rodiče svým chováním a svými vlastnostmi si přivedli do svého příbytku takového ducha, jaký je jim svou stejnorodostí nejbližší. Pokud maminka nedbala na prostředí, ve kterém se pohybovala v době těhotenství, také ovlivnila, že děťátko je takového druhu, že to až může vypadat, že k nim nepatří.

Je tedy především v rukou rodičů, jaké se narodí děťátko, a je také v rukou děťátka, kam je svou prosbou o inkarnaci přivedeno. Jeho rodiče mu tím dávají možnost, aby mohlo odložit své chyby. Dali mu také svou láskou nutnou péči a nemají tak v jeho dospělosti vůči tomuto dítěti ani žádné povinnosti majetkového druhu. To jen společensky zažité zvyklosti pro větší usnadnění řešení pozůstalostí zakotvily do lidských zákonů to, že dítě má právo na majetek svých rodičů. Jak zhoubně tento zákon působí na rodinné vztahy, můžeme vidět všude okolo sebe.

 

 

Tak, jak by měl každý jednotlivec žít v Zákonech Stvoření a je naplňovat, tak musí rodiče učit své děti v každé maličkosti porozumět těmto zákonům. Hlavně žena, která vede své děťátko již od prvních krůčků, musí jej s láskou a trpělivou důsledností vést v řádu Zákonů Stvoření. Jemu jednoduchou a srozumitelnou formou má přibližovat a ukazovat, co je správné a co je nesprávné. Jakým svým chováním již dítě škodí či ubližuje svým bližním, je nespravedlivé či sobecké, a jakými činy může konat dobro a dávat lidem radost.

Každé dítě potřebuje jako oporu od svých rodičů, kterým nesmírně důvěřuje, vystavět určité mantinely, které se nesmí překračovat. A tyto mantinely musí dodržovat obě strany. Jak rodiče, tak dítě. Vždy důsledně musí rodiče vést dítě v jakékoliv situaci k tomu, aby každé konání se zachvívalo v řádu Zákonů Stvoření. Pokud dítě tyto Zákony překročí, musí mu také vždy dle dané situace rodiče dát najevo, že něco není v pořádku. Čím je dítě menší, musí být tento projev usměrnění rychlejší a jednodušší v návaznosti na provedený čin dítěte, aby dokázalo pochopit snadno a rychle, že tento jeho projev překročil již dané mantinely. Čím je dítě větší, je nutné mu po tomto usměrnění ještě dokázat přiblížit i důsledek jeho činu, který byl způsoben druhému člověku jeho nedobrým chováním.

Vše toto musí však být hlavně ze strany maminky vedeno bez negativních emocí, v čistém, pozitivním zachvívání. Způsob projevu musí však být dostatečně důrazný. Není třeba na dítě křičet, stačí jen s pevností trvat na svém požadavku usměrnění a dovést situaci až do stupně vyřešení, aby dítě dokázalo pochopit, že vše je myšleno vážně, a že to tak na jistotu platí, že není možné jakékoliv smlouvání a obcházení těchto neúprosných Zákonů Stvoření. Pokud dokáže maminka již od malička takto usměrňovat své dítě a zároveň jej obklopovat svou hřejivou láskou, pak ono bude vůči ní stát vždy v důvěře a bude si jí také nesmírně vážit. To samé platí samozřejmě i pro tatínka. Je také důležité, aby rodiče dokázali stát v nejrozličnějších situacích shodným způsobem, aby dítě pochopilo, že tyto Zákony jsou opravdu neměnné, a není to tak, že třeba maminka má na to jiný náhled než tatínek, a dítě by postupem času tento stav mohlo využívat.

Divíme se dnes, hlavně my ženy, jak jsou k nám mladí muži negalantní. Avšak kdo tyto muže vychovával, kdo jim ukazoval svým příkladem, jak je třeba si vážit druhého člověka, jak mu máme pomáhat, jak být laskavým k druhému a jak se vždy vcítit do potřeb svých bližních? Odkud mají mladí muži toto vše čerpat, když to od svých prvních měsíců života neprožívali? Odkud mají čerpat mladé dívky půvab, ušlechtilost, jemnou důstojnost ženství, když takové ženství nikdy neviděly u svých maminek? Ještě se s ním nesetkaly.

Je nám všem přece známo, jak jsou vzory lidství pro mladé lidi důležité, jak mladí rádi napodobují vše, co se jim zdá být veliké a neohrožené, co na ně zapůsobí svým pevným postojem.

I prosté dodržování Zákonů Stvoření, které je s vnitřním přesvědčením a láskyplnou lehkostí vůči Stvořiteli od rodičů uskutečňováno, je důkazem vnitřní síly a pevnosti, přesvědčením o správné cestě.

Kolikrát jsme již spatřili obraz, jak dnešní maminky v dopravních prostředcích, jen aby si usnadnily cestování, posadí samotné dítě na sedačku, a přestože jsou zde i starší lidé, nechají jej bez povšimnutí sedět.

Vzpomínám si na svoji maminku, která nás s bratrem nechala vždy stát i v přeplněné tramvaji s poděkováním člověku, který nás chtěl pustit sednout, že máme mladé nožičky a vydržíme to. Bylo pro nás samozřejmostí, že v prvé řadě sedí všichni starší a nemocní, a teprve když je volněji, můžeme si pak sednout my sami. Nikdy nás nenapadlo žadonit o to, abychom se mohly posadit. Je mnoho takovýchto maličkostí, kterými můžeme dávat dětem jistý druh otužilosti, a zároveň i přirozenou cestou můžeme tak vštěpovat úctu k dospělým lidem.

Malé povinnosti, které by měly děti dle svého věku mít, také učí děti kladnému vztahu k práci. A jsou-li ještě podpořeny společnou přirozenou prací s rodiči, je to pro ně ten nejlepší způsob pro zdravý rozvoj osobnosti.

 

 

Rodiče dnes na děti nemají mnoho času. Pokud maminka spěchá a nedá tak možnost svému dítěti, aby se zapojilo spolu s ní do každodenních domácích prací, a místo toho mu raději pustí televizi nebo počítač, odsoudí jej do jistého druhu samoty a nedává mu možnost rozvoje ke spolupráci a ke správnému vztahu s druhými lidmi. Děti jsou přitom tak šťastné, mohou-li pomáhat, cítí-li, že jejich práce, ať je jakkoliv maličká, je důležitá, má svoji hodnotu a pomáhá tak někomu dalšímu. Není také potřeba zavalit děti velikým množstvím hraček, které stejně v jakémkoliv objemu dítě postupně omrzí. Dítě si dokáže ke své hře najít třeba i kousek špalíčku a ve své představivosti si s ním vyhraje stejně radostně jako s drahým autíčkem nebo panenkou.

Nejraději bude stejně tvořit něco opravdového s rodiči. Maminka tedy musí dokázat nalézt trpělivost pro vysvětlení té které činnosti a být připravena i na určité malé škody a ztráty, než se dítě naučí svoji novou činnost zvládnout. Tato trpělivost se však mnohonásobně vrátí po několika letech. Je to jako s rostlinkou. Pokud ji budeme správným způsobem opečovávat, vyroste nám z ní zdravá a krásná rostlina. To však současně přirozeně neznamená při sebemenším závanu vánku ji hned schovávat do skleníku, udržovat okolo ní téměř sterilní prostředí a stále jen přemýšlet, jak ještě zjednodušit růst této rostlince. Taková rostlina, jak všichni víme, zchoulostiví, ztratí na své síle, a až ji budeme chtít dát ven jako již dospělou květinu, s prvním mrazíkem bude mít co dělat, aby přežila. Bude to brát jako něco nevídaného, co doposud neprožila v přespřílišné péči své maminky, a tudíž to bude považovat za něco opravdu zlého, co stojí proti ní samotné.

Maminka musí tedy své dítě vychovávat ve vší přirozenosti života, aby toto dokázalo se ve své dospělosti plně postavit na své vlastní nohy a ustálo tak vše, co k němu v realitě všedních dnů bude přicházet, s laskavým a ryzím srdcem.

Maminka musí také ještě dokázat své dítě, které je již mladým dospělým člověkem, opustit jako vychovávající maminka a musí jej od této chvíle brát jako samostatnou, jedinečnou osobnost. Její úloha výchovná byla již splněna a ona musí dokázat nechat své již dospělé dítě kráčet svým životem, dle jeho úsudku. Může mu být oporou, a to na prvním místě opět svým postojem při naplňování Zákonů Stvoření s opravdovostí svého srdce. Na své dítě nemá žádný nárok a nesmí si jej tedy nadále nezdravě usurpovat. Pokud toto vše dokáže, bude naopak obdarována krásným vřelým vztahem svého dospělého dítěte, které vždy přijde samo z potřeby být se svou maminkou, jíž si váží a již ctí, a u které vždy nalézá mír, bezpečí a harmonii, kterou prožívalo celé své dětství v její blízkosti.

Stejně tak si odnáší od obou svých rodičů dar lásky, pokud směl tento duch prožívat u svých rodičů silný a opravdový vztah lásky, úcty a porozumění. Toto bude také pro něho samého oporou v prožívání jeho partnerského vztahu. Se stejnou úctou bude hledat sobě blízkého člověka opačného pohlaví, aby směl prožívat i ve své dospělosti lásku, která jej provázela celé dětství. Takový jedinec je pak vždy citově vyzrálý a silný a nelze jej v dnešní době přehlédnout. Zatím je takových mladých lidí jako šafránu, ale jsou.

 

 

Každá z žen, která si toto vše uvědomí, může tak přispět k tomu, aby se buďto rodilo více čistých duchů, nebo bylo výchovou nejen vedeno, ale i probouzeno mnoho dalších mladých lidí. Ve věku dospívání, kdy procitne jemnější citové vnímání, jsou tito lidé nesmírně vnímavými ke všemu, co je opravdové a pravé, a rovněž nesmírně kritičtí ke všemu, co vnímají jako falešné a povrchní. Je tedy na nás, abychom jim i v tuto dobu dokázali dát oporu svým naplňováním pravého lidství, abychom jim dali možnost vážit si dospělých lidí a oni mohli toužit jít stejně opravdově i svým životem. Každý z nás dospělých, ať již je rodičem či jím snad z jakéhokoliv důvodu není, má tak svým životem být vzorem všem dětem a mladým lidem, aby tito dokázali růst a následně žít v čistotě, lásce a pravdě.

Není možné umravňovat druhé a sám být nemravným. Není možné chtít po dětech, aby mluvily slušně, když tak sami nečiníme. Není možné hovořit o škodlivosti drog, když sami kouříme či pijeme ve větší míře alkohol.

Jak se říká: Mladí štěbetají, jako staří zpívají. Naučme se tedy ve svých dětech vidět i tak trochu své vlastní chyby. Vždyť jejich stejnorodost to byla, která je přitáhla právě k takovým rodičům, u kterých pobývají. Pokud si to každý uvědomí, může ve svých dětech vidět sebe jako v zrcadle. Takže každou chybu a každý nešvar dítěte může dospělý ihned hledat i u sebe, a pak v prvé řadě se musí snažit on sám, aby dokázal tuto svou chybu napravit. Tím půjde svému dítěti příkladem a zároveň tím může beze slov říci, jde to, dokázala nebo dokázal jsem to. Zároveň je to vždy dospělý, kdo vede dítě. Jsou tedy určité situace, kdy se nemůžeme ptát dítěte, jak by si co přálo, ale musíme mu dát sami ten správný směr. Dítě se musí teprve naučit chápat správnost svého počínání. Musí umět ctít postavení rodiče vůči sobě jako dítěti.

Jak nesmírnou oporou bývalo v dřívějších dobách i přirozené vykání dětí svým rodičům. Posilovalo to oboustranně správný vztah. Vykání je v tomto směru oporou i každému dospělému vůči svým bližním. I dospělým nesmírně pomáhá udržet své vztahy úctyplnými. Není to odtažitost od druhých, ani to člověka neobírá o prožívání hlubokého citu. Naopak to přináší jen požehnání.

Maminka, která se snaží svým afektovaným křikem přinutit své dítě, aby neplakalo, mnohdy ještě v ústech držíc cigaretu, nemůže přece tomuto dítěti opravdově pomoci, a také nesmí po svém dítěti v tuto chvíli vyžadovat úctyplný vztah, pokud mu svým chováním předává jen obraz karikatury ženy a matky. Svým vyzařováním, které se v tuto chvíli okolo ní vznáší, atakuje dítě ještě větší mírou agresivity, takže je pak těžké až zcela nesnadné dítě uklidnit. Je-li ještě dítě zvyklé, že si takovým křikem vynutí svou vůli, potom je zcela jisté, že vždy, když se to bude mamince hodit nejméně, dostane se do takové situace, že opět ustoupí, povolí, a i když přitom bude na dítě křičet v domnění, že ho tak vychovává, činí pravý opak.

Lásku svému dítěti dáváme laskavostí i svou přísností v pevném trvání si na správném usměrnění. Není třeba zahlcovat dítě dárky, ale dávat mu svou pozornost v předávání poznání okolního světa, v předávání poznání celého Stvoření, jak zde vše nádherně tká a působí. To jsou ty pravé dary, které můžeme dávat každému dítěti. Neodbývejme je tedy drahými dárky. Dítě ve většině případů to, co chce, vůbec mít nemusí. Chce to jen proto, že to na něho, zvláště v dnešní době, útočí svou pestrostí a při reklamách všude okolo i svou důležitostí. Stejně tak atakují dítě i všechny děti okolo, které v současné módní vlně podléhají všem lákadlům prodejců, jež se velmi intenzivně vnucují svým malým zákazníkům. Je to nesmírné zlo, které na dětech páchají.

Je tedy na každém dospělém, aby dokázal děti podarovat tím opravdovým vztahem dospělého a dítěte – vychovatele a žáka. Zaujmout znamená také dokázat se vcítit do dětí, aby obraz, který chceme předat, poznání, jež chceme přiblížit, bylo vykresleno takovým způsobem, že tomu dítě porozumí, a ne že si odbudeme své povinnosti a myslíme si, že neschopnost pochopení je na straně dítěte. Proto je třeba toto vše přibližovat dětem v reálném světě, v reálné tvůrčí činnosti. Děti si vše potřebují osahat, přivonět, prohlédnout a prozkoumat. Ze strohých a nezáživných údajů si nedokážou vytvořit o dané věci obraz tak, aby předávanému poznání porozuměly.

Proto, milé maminky, nechejte dětem poznávat v prvé řadě přírodu v přírodě samé. V dětském věku je příroda, zvířata, vše, co je bytostného druhu, dětem nejsrozumitelnější, neboť ony samy jsou v tuto dobu v záchvěvech duševního - bytostného druhu. Dokážou se tak nejlépe naladit na tento svět.

 

 

Milé ženy, buďme vzorem ženství všem dětem, které jsou v naší blízkosti i které potkáváme! Jedině svým vlastním vzorem můžeme vychovávat. Vytvářejme v dětech vědomí, že pravé lidství se projevuje ušlechtilostí, soucitem a opravdovostí ve všem svém konání.

Vždyť právě děti zachytávají daleko více vše jemné vyzařování, které je okolo nás při každé naší myšlence. Mějme tedy své myšlenky stále čisté a pravé.

Tak velký a nesmírný úkol spočívá v mateřství a vychovatelství. Neznamená, že žena, která není matkou, nemůže být dobrou vychovatelkou. Tento úkol výchovy spočívá na každé z nás. Ať chceme či nechceme. Hlavně my ženy vytváříme jemné vyzařování celého národa, které tak formuje své děti.

A jako v rodině, platí to ve všech společenských uskupeních. Kdo chce druhé vést a vychovávat, musí nejprve vychovat sám sebe, jak již kdysi dávno řekl Jan Ámos Komenský, učitel národů.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz

 

Zpět